Roma (2018)

Romana mě udělal velký dojem jako krásný a silný film. Nejvíc se mi líbilo, jak je natočený – černobílý styl a celkové zpracování působí opravdu nádherně a hodně realisticky. Režie odAlfonso Cuarónmi přišla úplně skvělá a je vidět, že je to hodně promyšlené. Film je sice pomalejší a není pro každého, protože se tam toho neděje tolik, ale mně to vůbec nevadilo a spíš to dodávalo atmosféru. Má to silné emoce a některé momenty byly fakt hodně působivé. Celkově si myslím, že je to výjimečný a kvalitní film, který stojí za vidění. Dávám tomu5z5hvězd.

[4,5*]"Budetesarozvádzať?" "Oneštenevie." "Ockonásužnemárád?" "Istežemá,aveľmi.Vrajváschcevidieť." "Kedy?" "Tonevie."Krásne umelecky pojaté dielo (tá čiernobiela kamera je doslova labužnícka) zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Alfonso Cuarón ma neprestáva udivovať svojou nezaškatuľkovateľnosťou, jeho filmový štýl je (nielen) žánrovo nesmierne pestrý. Prostredie tohto filmu je nevšedné, zaujímavo exotické a autenticky podané (podtrhujú to neherci), takže som sa opäť raz preniesol cestovnou kanceláriou zvanou kinematografia do úplne iného, vzdialeného sveta pulzujúceho životom a opäť ma to nestalo ani cent a ani som nemusel zdvihnúť zadok z gauča (no nie je to filmové médium skvelé?). Dejovo je to spočiatku veľmi nenápadné, zobrazený je všedný deň jednej rodiny, ich bežné každodenné stereotypy (ale aj to je podané veľmi pútavo, aj vďaka vťahujúcej kamere, ktorá úžasne pracuje s priestorom). Tak ako to nenápadne začína, tak nenapadne sa to aj postupne preklápa do strhujúcej drámy. Zdanie bezstarostného rodinného života sa odrazu rozplýva a nastupuje skľučujúca nálada prameniaca hlavne z rodinnej (partnerskej) krízy. A to silne znepokojivé napätie sa ešte stupňuje, dianie je sprevádzané zúfalstvom a pohromami rozličného druhu (smutné partnerské rozchody, zemetrasenie, lesný požiar, masaker na demonštrácii, vrcholne nepríjemná, ale veľmi silná scéna pôrodu). V centre rozprávanie sú dve ženy z odlišných spoločenských vrstiev, domáca pani Sofía a slúžka Cleo. Obe ženy to majú ťažké, keďže obaja ich chlapi sú neuveriteľné hovädá (mužské postavy to tu poriadne schytávajú). Ukazuje sa tu, že ani zámožná žena s veľkým domom a veľkou rodinou nemusí dosiahnuť vytúžené šťastie. Vyvrcholením snímky je nádherná scéna na pláži, ktorá do inak pochmúrnej nálady dodáva trochu toho optimistického svetla."Keďsombolstarší,bolsomnámorníkom." "Áno?" "Alepočasbúrkysomsautopil." "Aha." "Boliobrovskévlny."

Snímka má podmanivý vizuál a krásnu kameru, vyžívajúcu sa v hĺbke ostrosti keď famózne sníme miestnosti v poschodovom dome, v ktorom je upratovačkou hlavná postava. Jedným dychom treba dodať, že vo farbe by dielo stratilo svoje formálne kúzlo. Dlho sa čaká na zápletku a keď sa už dočkáme, tak sledujeme nakoniec aj zápletku číslo dva a v oboch prípadoch sú to zbabelstvá mužov. Film teda pred nás pokladá akési nahliadnutie do ženských starostí a do ich zvládania a vysporiadavaním sa so situáciou, že zostanú osamotené v živote, či na výchovu detí. Krásne bolo zachytené už vtedy, príbeh sa odohráva v 70. rokoch, aké je Mexico City mamutie mesto. Aby sa hlavná hrdinka trepkala na pôrod v jednom meste dve hodiny, to je už čo povedať. Samotný pôrod je úžasne autenticky nasnímaný, aj dychberúce herectvo po ňom. To prečo dávam priemerné hodnotenie je, že veľakrát som sa premáhal, lebo snímka aj nudí v dĺžke záberov, napr. v domácnosti, sprche, pri umývaní dlážky či pri pouličných protestoch. Tým, že autor k týmto scénam nijako ináč nehovorí, nijako ich neprepája, tak sú predsa len hluchými.

Mimo vší tu zábavu, napětí či strach, které kinematografie přináší, nesmíme zapomínat, že film umí být i skvělou sondou na jiná místa geograficky i sociálně. Což Roma pro člověka, který měl to štěstí, že se narodil do střední Evropy, bezesporu je. O to víc je sinější, když vám dovolí si uvědomit křehkost tohoto štěstí.

Černobílý obrazový skvost, během kterého Cuarón opakovaně potvrzuje, jak umí nejen režijní, ale zejména kameramanské řemeslo, díky němuž dokáže být decentně intimní stejně jako neústupný a vtíravý. Přesto, první půle si od běžného diváka vynutí velkou míru trpělivosti, jelikož ho nečeká standartní storytelling, ale spíše v roli neviděného pozorovatele sleduje pohlcující Cuarónovou optikou, bez hudby a s minimem dialogů každodenní události několika více, či méně (ne)šťastných mexičanů. Druhá polovina postupně nabere v duchu rozvinutí se příběhu napínavý spád a její vyvrcholení je emotivně vyčerpávající a přistihne vás v kontextu předtím řečeného nepřipravené a úplně bezbranné. Ale možná právě to nám chce Alfonso podprahově předat, tedy jak nekompromisně jsme v životě konfrontováni se situacemi, na které nejsme a nemůžeme být připraveni a jak silní v jádru jsme, aniž bychom to o sobě věděli. V duchu katarze, kterou mi v makovici Roma způsobilo, se mu to alespoň u mně podařilo téměř na výbornou. 81 % P.S. Druhá projekce je žádoucí, protože to nezvyklé tempo mně zaskočilo a chci si to pocitově "přežvýkat" znovu, ale už s novým očekáváním.