Fahrenheit 11/9 (2018)

Michael Moore vie vážne docieliť katarziu v každom svojom filme. Výnimkou nie je ani toto voľné pokračovanie Fahrenheit 9/11, kde si Moore berie na mušku Trumpa, michiganského guvernéra Snydera a Demokratov. Miešanie humoru a vážnosti nemá chybu. Potešili aj respondenti, návrat do Flintu a archívne zábery z Roger a ja. Na niekoho to môže pôsobiť chaoticky, ale taký chaotický je Trumpov úrad, takže to poslúži téme filmu. Posolstvo Fahrenheit 11/9 je relevantné aj dnes, možno je ešte relevantnejšie ako v roku 2018. Pekne uzatvára filmografiu Michaela Moora, ale predsa len by som od neho uvítal aspoň jeden ďalší režisérsky film.

Dokumenty Michaela Moora sú stále zaujímavé. Obzvlášť to, ako dáva veci do kontextu, ako prepája jednotlivé témy a ponúka "bigger picture" - širší pohľad na situáciu. A kritizuje evidentne bez polituzujúceho záujmu, nakoľko svoje si 'zlízne' každá strana. Aj keď na strane druhej, strih je pomerne účelný a jednostranný, keďže druhú stranu veľmi nepočuť. No otázne je, či náhodou počutá nechce byť zámerne. V tomto dokumente sa tvorca sústredí na mix tém - od problému priemyselného znečistenia vody, štrajk učiteľov, cez klasickú tému držby zbraní, až po fenomén Trumpovho zvolenia a adorácie.

Špička. Už jsem od něj dlouho nic neviděl, ale troufám si říci, že tohle bylo nejlepší. A pozor, neni to tolik o Trumpovi jak by se z traileru mohlo zdát. Jde to dál. A to mě přijdě skvělé. Poukazuje to na události o kterých možná ani mnoho samotných američanů neví. A nenajdete je ani v normálních novinách ani ve fake news. Jestli zároveň agituje za svoje přesvědčení, a co..., ti které filmuje to dělají den co den, jenže ti agitují tak akorát za svoje prachy. Naštěstí jsou tam i ti co agitují stejně jako Moore za svoje přesvědčení. Jo jen toho co se tyce, jak se ze zacatku mihne Comey, samozřejmě nevím kde je pravda ale podle filmu Comey Rule, byl do této role dotlačen.

Po hodně dlouhé době jsem se podíval na film svého jinak nejoblíbenějšího dokumentaristy. Fahrenheit 11/9 je přesně tím, co jsem čekal u snímku režiséra po šedesátce a s tak tučnou filmografií.
Po pomalejším startu jde o magnum opus Moorovy tvorby. Shrnuje problémy současné Ameriky, v podstatě absorbuje obsah všech svých filmů a katatonicky charakterizuje Michaela Moora jakožto filmového režiséra, který právě k filmu už před více než třiceti lety přišel jako slepý k houslím.
Je to úderné, lehce zavádějící, ale především je spuštěným vykřičníkem a varováním, aby USA nespadla pod nadvládu totality. Má přesně ten účel, které performativní dokumenty Michaela Moora vždy měly, ne informační, ale apelační.

Jeden sa v tej politike už ťažko vyzná. Keď sa tomu nevenujete niekoľko hodín denne tak vám dokumenty podobného typu môžu dosť výrazne ovplyvniť váš svetonázor. U mňa sa Moore odpísal už na začiatku filmu, keď nabádal ľudí k tomu aby volili Killery. Myslím, že lepším riešením by v tej bielej búde bol aj samotný Jožko Džugašvili. Ale mimo to dávam palec hore každopádne za priblíženie šokujúcich tém ako vodná kríza v meste Flint, štrajk učiteľov v Západnej Virgínii a streľba na školách. Aj keď v tom poslednom bode sa s M. Mooreom rapídne rozchádzame v názore na držbu zbraní. Nemyslím si, že americkí teenageri sa rozhodnú vystrieľať svoju školu len preto, že majú prístup k zbraniam. Za tým je úplne iná motivácia založená na totálne odlišných príčinách. Zdá sa mi, že čím je Moore starší tým jej ešte ľavicovejší a miestami až radikálne, čo mu obrovským spôsobom znižuje kredibilitu. Ale filmmaker je to stále veľmi kvalitný a jeho dokumenty sa skrátka pozerajú dobre a tak či onak majú čo povedať (aj keď s tým v mnohých prípadoch maximálne nesúhlasite). 60 %!!