Where to Invade Next (2015)

Michael Moore putuje do Európy a vtipne komentuje nedostatky Spojených štátov. Fakt, že Američania nemajú skoro žiadne štátne sviatky, a ani platenú materskú je šok pre taliansky pár. Potešila aj zmienka o Slovensku, aj keď to bolo iba v rámci slovnej hračky. Keby nás navštívil, tak by sa mu to moc nehodilo, lebo síce sme mali premiérku, a máme veľa štátnych sviatkov, ale cesty a zdravotníctvo v hroznom stave. A to vôbec nehovorím o iných problémoch našej malej republiky. Scény z nórskych väzení boli asi najvtipnejšie. Najzaujímavejšie bolo Portugalsko svojou dekriminalizáciou drog. Film sa svojou kvalitou blíži k Sicko, napriek tomu, že je z celej Moorovej filmografie najmenej katarzný.

║Rozpočet $-miliónov║ Tržby USA $3,827,261║Tržby Celosvetovo $4,664,756▐    Michael Moore opäť s chuťou nakladá americkému birokratickému kapitalistickému systému. Prebehne sa hlavne Európou, ide si ju podmaniť, zabrať, všetky dobré vymoženosti čo tu máme, potkne sa aj o Slovensko aby pristál aj tak v Slovinsku. Našpliecha toho do očí v porovnaní EU voči USA dosť aby nakoniec zistil, že všetky tie super nápady ako najlepšie žiť, fungovať, zveladovať, sme im vlastne ukradli. Moore sa vie dobre predvádzať, dokáže z tém ťažiť, šikovne ich podať a predať./80%/

Pomerne zidealizovaný dokument o Európe, ktorého pointou je však ukázať Američanom paradoxy ich systému v kontraste s Európou. No my, žijúci tady vieme, že nie všetky cesty vedú do Ríma. V dokumente Moore prejde Taliansko, kde rieši to, ako môžu mať toľko dovoleniek, Fínsko a jeho školský systém, Nórsko a jeho väzenský systém, Nemecko a vysporiadavanie sa s minulosťou, Island a justičný systém či Tunisko a práva žien. A to všetko v kontraste s Big American Dream.

Tyhle Mooreovy dokumenty pro mě fungují trochu jako taková terapie. Člověk se zamyslí nad tím, co má. A hodně nad tím, co třeba i ta veliká a zbožšťovaná Amerika vlastně postrádá. A, jak ostatně říká hned na začátku dokumentu, člověk by si měl, stejně jako Moore v tomhle dokumentu, brát z ostatních příklad a brát si od nich poznatky, které se jim osvědčily a mohly by se osvědčit i jemu.
Já moc nechápu kritiku takového dokumentu.. Kde je, probůh, jednostranný? V Tunisku nezapomněl ukázat, že islámská kultura je stále živá a stát sice nezasahuje do domácího dění ale na veřejnosti projevy homosexuality trpět nebude atd. V Německu ukázal klady péče o občany a zaměstnance ale nezapomněl ukázat stigma, které se nad německým národem vznáší a které si každý Němec v sobě chtě nechtě nosí.
Podle mě ukázová žurnalistika a způsob, jak objektivně ukázat většině, že bychom se měli od ostatních učit, jak být lepší a ne se jen cynicky podívat na nějaký jiný národ a zavrhnout jeho úspěchy a to, v čem nad námi vyniká, řkouce, že "ale v jiných věcech jsou na tom taky hůř". Jistě. Jsou na tom hůř ale to, proč jsou na tom ve výsledku líp je, že když se oni podívají na vás (nás) a uvidí něco lepšího, než mají, tak se pokusí si to osvojit. Opět další informativní, pěkný a inspirativní dokument bez přehnaného optimismu nebo nadržování některé straně.5/5.

Michael Moore je demagog, o tom není pochyb. Ale proč si kvůli kráse trochu nezapřehánět, když jde o dobrou věc? Efektní je zejména začátek filmu s obrázky amerických generálů a následující rozhovor s italským párem o délce placené dovolené v Itálii. Cestou do Slovinska sice Moore divákovi vysvětluje, že mnoho slovinské pošty dojde na Slovensko ačkoli Slovinsko není Slovensko. Po návštěvě slovinského prezidenta se ale škaredě a trapně seknul, když novinářům sděluje „I just met with the president of Slovakia“. Je to přímo potupa slovinské hlavy státu. V češtině by to mohlo být pouhé přeřeknutí, ale v angličtině je to očividná neznalost zeměpisu, protože anglická slova Slovakia a Slovenia se značně liší. Prostě je to Amík.