Renoir (2025)

Zatímco se japonská režisérka Chie Hayakawa ve svém předchozím filmu Plán 75 (2022) dívala do chmurné budoucnosti, ve svém dalším filmu Renoir obrací vnitřní zrak do minulosti, konkrétně do roku 1987, a zachycuje etapu v životě jedenáctileté Fuki. Holčiččin svět je kromě běžných dětských starostí ovlivněn i těžkou nemocí otce a nervozitou matky plynoucí z manželovy absence. Fuki se postupně zaplétá do tajnosnubných situací způsobených její vášní pro nadpřirozené jevy, do situací, které jsou pro ni často nebezpečné a matoucí. Režisérka sama říká, že film natočila kvůli tomu, aby se mohla vrátit do svého vlastního dětství, kdy jí umíral otec. Jeho dárek pro ni v podobě reprodukce Renoirova obrazu dal nevšedně poetickému snímku jméno.