Rána jistoty (1977)

Neznámy, ale celkom zaujímavý film. Zaujímavý nevyspytateľným dejom, a tiež rozprávaním v dvoch časových rovinách, ktoré sa nakoniec prepoja. Ľudské charaktery sa postupne vyjasňujú a kolektivizácia je len jednou zo zápletok. Aj tá kolektivizácia je tu z oboch pohľadov a to sa súdruhom nemuselo páčiť. Pozor, obsah (ten od CS Filmu) nečítať, lebo je tam vyzradené úplne všetko. ––––I válka je od Boha. A co Bůh činí, dobře činí. ... Nepřisluší člověku soudit boží vůli. Drž se svého hříchu, dcero. –––– Zachraňovali jsme život a nevíme komu. – Jak to, že nevíme komu? No přece člověku.

A opäť prvý komentár. Scenár tohto filmu napísal český herec a dramaturg Bohuš Pastorek. Niekde som čítal, že ide o silne propagandistický film a s touto verziou vôbec nesúhlasím. Film v skutočnosti je vsadený do obdobia prvej kolektivizácie poľnohospodárstva, ktorá prebiehala od roku 1947 do 1955 a vôbec som nemal pocit, žeby išlo o propagandu. Skôr sa prikláňam k názorom,, že bol až príliš cirkevný. Zárubova žena zomiera s vojnovým tajomstvom kedy jej manžel sedliak Záruba udal svojho suseda za odbojovú činnosť a tak nasledoval pre Libora koncentračný tábor. Podarilo sa mu prežiť a po vojne vrátiť do rodnej dediny a tu sa opäť dostávajú do sporov, ktorý ešte viac rozdúchava Zárubov syn Tomáš, ktorý sa zamiloval do Liborovej dcéry Jany. Aj napriek nesúhlasu otca sa žení, ale statkár má pre neho iný plán a pri vzájomnej potýčke dôjde k výstrelu, čo spôsobilo vážne Tomášove zranenie. V skutočnosti ide o priemerný tesne povojnový film.

Kurnik, taková normalizační agitka a ti hrtúni se aj na barvu ulakomili... Nu, asi věděli proč.

scénář: Bohuš Pastorek👀 ...nečekal jsem ale zaujalo....😮

Trávníček v roli milovníka mi nikdy nedělal dobře, ale Macháčkové ho celkem přeju. Medřická měla příliš malý prostor, aby mohla předvést něco ze svého mimořádného hereckého rejstříku, takže záchrana reputace ansámblu zůstala na bedrech Růžka, nezklamal, jeho primář si krade téměř celý film pro sebe. Zbytek osazenstva prakticky jen ochotničí, což bohužel platí i pro Valu, který již tou dobou ani nebyl zdobným prvkem, i když ve srovnání s Trávníčkem byl samozřejmě stále velký štramák. Snažím se vyhnout ději, který je příliš jednoznačně nalinkovaný a především stavící na absolutně černobílých postavách. Předpokládám, že prolínání časových rovin bylo již v Pastorkově scénáři, jelikož se mi nechce věřit, že by jej o své vůli zařadil věčný rutinér Sokolovský.(08.12.2024)