Pýcha a přemlouvání (2022)

Ťažko povedať, prečo je zrovna táto "Austenka" tak kontroverzná čo sa týka prijatia, pretože je tu všetko, čo sa dá od adaptácie tejto autorky očakávať. Príjemná atmosféra, fajn kostýmy, pekné interiéry, zelené záhrady a lúky a vhodne obsadení herci. No ale možno v tom je ten problém, osobne si totiž subjektívne myslím, že Dakota sa sem skvele hodí a je pre mňa celkom prekvapením, že si nezahrala niektorú z mnohých austenovských postáv už v minulosti. Nižšie hodnotenie ale dávam kvôli tomu, že scenár zrovna dejovou hutnosťou neoplýva a tak by sme sa bez problémov zmestili aj do hodinky a pol. Alebo mali niektoré vedľajšie dejové línie dostať viac priestoru. Prehovory na kameru sú spestrením, ale nič výnimočné neprinášajú.

Proboha co dělají černosši a asiati v Jane Austinové? Přes to se nedá přenést. Film je situován do let kolem roku 1810 - dávno do doby před zrušením otroctví. Černoši v šatech z vyšší společnosti v Bathu působí jako pěst na oko. Možná by se mi film líbil, ale tahle disonance pro mě byla tak silná, že se mi prst chvěl nad palcem dolů.

Stálo mě to hodně pýchy a ještě více přemlouvání, abych se konečně po třech letech podívala na to,  na co jsem se nejprve těšila, pak děsila, co z toho chtějí udělat a asi třikrát se zařekla, že se na to nepodívám, protože to nemá smysl. Vtip je v tom, poodstoupit od původní představy z knihy, abychom dali prostor nové generaci. Pak to chce samozřejmě novou formu (divila jsem se, že Anne přímo s tou kamerou nechodí, tomuhle říkáte moderna?) a kvóty na herce (ačkoli jsme v regentské éře) a pak už jen poodstoupíme o malý krůček a padaaame z útesu. ___ Odteď už vážně: tvůrci chtěli vyjádřit, že chápou poselství knihy a sice že pravá láska přetrvá navždy. To druhé poselství, které už nezachytili a možná v dnešní době by nebylo úplně od věci připomenout: když jde člověk za svým snem, nemusí se úplně chovat jako kok_ot. Vím, že jsem v komentářích k snímkům s předlohou od Jane Austen už nudná, ale ona to prostě měla v malíčku. Hlavní postavy byly inteligentní, duchaplné, citlivé a to se přímo vylučuje s tím, že by za sebou po pokoji tahaly flašku. Když tedy poodstoupím několik mil daleko a zaměřím se na lásku těch dvou, tak tedy 3,5*.

Novinková adaptace méně známého románu Jane AustenPersuasion(z roku 1817, česky jakoAnna ElliotováneboPýcha a přemlouvánívychází až po roce 1968). Co se týká adaptací, můžeme se dopočítat pěti seriálů a čtyř filmů, což na Austenovou není mnoho. V minulosti jsem vidělaVyznání Anny Elliotovéa když to srovnáním s touto novinkou, nemám problém ani s jednou verzí. Dakota Johnson sice není příliš populární, ale to nebyla svého času ani Sally Hawkins. Na dnešní poměry jsou situace z románů Austenové absurdní, vyhnané až do extrémů a sledují jen ženský pohled na daný problém. Zásadní překážkou kýženého štěstí jsou samozřejmě klevety, sňatek z lásky vždy komplikuje majetek. Ale tak je to se všemi díly Austenové, která zdomácněla pro ten dobový drobnohled, tolik odlišný od pozdějších britských autorů 19. století. Veškerá kontroverze tohoto filmu je stejně banální jako drama z obsazení Billie Piper doMansfieldské panství.

Mám rád romány Jane Austen a opravdu jsem se těšil na nové zpracování, obzvlášť u románu, který zrovna dvakrát povedenou filmovou či seriálovou verzi ještě nemá. Rád se ponořím do Anglie počátku 19. století a nechám se unést tehdejší společností. Co k tomu potřebuji je alespoň elementární autentičnost té doby. Krásné na tom je, že to co autorka napsala je to, jak to tehdy společnost vnímala, protože ze svého pohledu nepsala historický román, ale popisovala současnou společnost a to dokonce takovou, ze které pocházela a je jedno, zda to jednou myslela vážně a jindy nastavovala zrcadlo s jistou nadsázkou. No a zatímco o podobě šatů na počátku 19. století mám jen matnou představu, tak si jsem vcelku jistý, že složení vyšší společnosti v té době prostě vypadalo zcela jinak a na to se dost těžko zvyká a vedle věčného promlouvání hlavní hrdinky do kamery k divákovi je to jeden z nejrušívějších elementů filmu. Nejvíc mě mrzí, že to není proto, že neměli dost vhodných herců, ale protože plní jakési kvóty. Tohle prostě nemá kouzlo 19. století a s Jane Austen to nemi nic společného. Pro mě je tu jen obří zklamání. 15 %