Prvních 7 325 dnů Elišky a Jana (2010)

Míchání žánrů většinou nedopadne dobře a tohle dílo je toho přímo školní ukázkou. Budu jej používat ve výuce základů dokumentární tvorby na Střední multimediální škole jako odstrašující příklad. Použít v dokumentu hrané prvky je pro diváka příjemné hlavně u dokumentů z dávné historie, kde má dokumentarista nouzi o obraz a používat průvodce na černém pozadí či v terénu je nuda. Používat hrané prvky je obtížné a ne každý dokumentarista zvládne práci s herci tak aby jejich výkony nepůsobily slabě a nebyly rušivé. Zamíchat do toho ještě  loutkové divadlo to tento námět zcela odrovnalo.(29.07.2025)

Nesnáším hrané dokumenty... a mám silný pocit, že mi tento dokument nedal absolutně nic. Příběh, který natolik unudí diváka, že u něj pomalu usíná, dokázal zakrýt veškeré zajímavé informace, které v dokumentu byly. Pokud tam byly, abych řekl pravdu, tak si tím ze zmíněného důvodu nejsem tak úplně jistý.(05.12.2010)

Kdejaký vesnický divadelní soubor ochotníků by to sehrál lépe a veškeré informace byly jako by někdo četl školní učebnici pro základní školy. Tento dokument je, v porovnání s jinými dokumenty, o několik kroků zpět... Kdyby mi někdo sdělil předem, že to měla být ukázka toho, jak dokumentární filmy o historii nedělat, hodnocení bych určitě zvedl.(05.12.2010)

Ruší mě herecké vložky v dokumentech, které kouskují plynulost a bývají úmorné. Zde byla první po dvou minutách s loutkama mimořádně dětinská a při sledování na ČT2 to nešlo zrychlit. A hned po ní následuje další, myslel jsem že to nedodívám.(01.05.2019)

Česká televize by se měla sofort rozpustit, a to nejlépe v něčem typu kyseliny chloristé. Dokument otřesnější než zemětřesení v Jokohamě, toť umění jakému není rovno, navrhuji autora/y ocenit minimálně zákazem činnosti v tomto i jakémkoliv jiném vesmíru.(09.12.2010)