Prokletý kšeft (2016)

Film mou přízeň ztratil během prvních pěti minut a pak už si jen těžko dokázal získat jakékoliv sympatie zpět. Je logické když jsou hlavními hrdiny zloději, že ne vždy se musí jednat o kladné postavy, ale jejich zdejší jednání mě i tak dost šokovalo. Takže jo, pro někoho to muže být velice silný snímek o složitých lidských bytostech, pro mě je to jen dobře zahraný film co už znova nepotřebuji a nechci vidět.

Paul Schrader ako reziser teda nic pre mna, myslim ze ani nenatocil doposial kultovy film. Toto je navyse prepadak - a zas s Klecom. Priserny scenar, kde nic nedrzi pokope, plane tempo, a o nicom dialogy - to vsetko som si odniesol z filmu. A cudujem sa ludom ako je Dafoe /Posledni Pokuseni krista/ ze sa na take nieco vobec dal : 20 %

"Když věci hnijou, tak jsou vlastně nejmíň toxický." Trocha poučení z forenzní vědy nikdy nezaškodí, takže až někomu ustřelím hlavu a budu chtít ukrýt zbytek, tak jistě využiju získaných poznatků z oboru hnilobných procesů. Ovšem do té doby, než se mi v hlavě zašmodrchají oba mozkové závity jako Mad Dogovi, bych si určitě přál vidět kriminální historky s lepším příběhem, koukatelnějším dámským obsazením a nejlépe bez těchto třech kreténů, kterým jsem přál kulku mezi oči při houpání na provaze v nažhaveném elektrickém křesle.

Paul Schrader si v tomto případě zrežíroval svůj vlastní scénář, a ačkoliv lze dle jeho dosavadní tvorby dost lehce odvodit, že jeho scénáristická kariéra byla o hodně úspěšnější a především kvalitnější, než ta režisérská, tak v případě Dog Eat Dog to dopadlo přesně naopak. Zpracování tohoto filmu je totiž zábavné, vtipné, v několika momentech napínavé, s několika vizuálními vychytávkami a opravdu výraznými nápady. Vše sice v naprosto ryze béčkovém provedení, což ovšem vůbec nevadilo, nehledě na to, že i atmosféra byla poměrně působivá a dokázala vtáhnout. Toho všeho bylo ovšem dosaženo jen díky režii, neboť co se týče právě scénáře, tak to byl naprosto nepoužitelný zvratek, který musel Schrader psát buď pod tunou omamných látek, nebo ho teprve vymýšlel, sepisoval a poupravoval až při samotném natáčení, ovšem zapomněl okolí říct, že trpí Alzheimerem, zkrátka to nemá absolutně hlavu, patu, skáče to nesmyslně ze scény do scény, které spolu vůbec nesouvisí, načne se tu asi padesát věcí, z nichž ani jedna není dotažena do konce, nějaká celistvost tu absolutně neexistuje a o samotném závěru už nevím vůbec, co si mám myslet, to nemohl pobrat nikdo, co to jako mělo za význam, či pointu. To vše je pak prokládáno fakt duchaplnými filozofickými úvahami o životě, no prostě nášup na odstřel. Výrazným prvkem Dog Eat Dog je pak obsazení, jen přemýšlím, jakým směrem ta výraznost byla. Jak Cage, tak Dafoe zde totiž přehrávali až tak šíleným způsobem, že nevím, jestli také v něčem nejeli, každopádně oba dva byly ve svých rolích skutečně hodně nepřehlédnutelní, respektive vážně až obscénně osobití. A tak by se dalo říct, že se nakonec smál až ten třetí v řadě, kdy ten nejméně profláknutý ksicht, Christopher Matthew Cook, zde zahrál nejdůstojněji a nejpřesvědčivěji. Ačkoliv bych tedy chtěl jít v hodnocení opravdu alespoň na ten průměr, tak ten zvěrsky odfláknutý scénář mi to zkrátka fakt nedovoluje, ale s jistou mírou tolerantnosti jde o docela snesitelnou a v rámci možností i zábavnou podívanou.

|55%| Cage: „Sakra, zařiď ať je to mimino zticha! Jak se jmenuje ta věc, co se miminům strká do huby?“
Dafoe: „Čůrák?“
Cage: „Ale né.“
Tahle hláška od Dafoe mě totálně rosekala! Takhle jsem se dlouho nezasmál! Celkově jsem to viděl tak na hraně mezi 2 a 3 hvězdou, ale Dafoe mě opravdu zabavil. Nejen touto hláškou, ale i tak zahrál slušně zfetovaného hlupáka. Cage tu měl celkem mírnou a upozaděnou roli, ale nebyl špatný. Ono, toto béčko je vlastně o ničem, nepřinese to nic nového a ani zajímavého, ale já se prostě bavil. Je tu pár přestřelek – to také nestojí za řeč. Námětem mi to trochu připomnělo POT A KREV. I když na to se to samozřejmě nechytalo, to je pro mě 100% pecka. Takže tak, koukatelný průměr se skvělým Dafoem.