Kočičí lidé (1982)

[3,5*]"Hewantsyoubecausehefearsyou.LetAlicehavehim.Shethinkshisfeariscourage,andhethinkshisfearislove."Film som videl voľakedy dávno, ešte za mlada a spomínam si, že vo mne zanechal pomerne silný dojem. Dôvod, prečo som si ho chcel oživiť, bola v prvom (a možno aj poslednom) rade úchvatná Nastassja Kinski (Irena), kočka, akú svet nevidel (v plnej nahej kráse). Vyžaruje tu z nej krehkosť, ale zároveň to je aj riadna šelma, ktorej sa nedá nepodľahnúť. Musím napísať, že ma to zaujalo aj po tej dlhej dobe, aj keď mi je jasné, že o žiadne veľké dielo nejde. Jednotlivé scény by boli ešte fajn, niektoré sú dokonca veľmi pôsobivé (chata pri vode, bazén), ako dosť značný problém však vnímam to, že veľmi nedržia pohromade a celé to pôsobí dejovo dosť chatrne. Ako horor to až na pár momentov príliš nefunguje, podstatne viac než hororové prvky ma bavila tá mystická línia, ktorou je príbeh pretkaný a páčilo sa mi aj to, akým spôsobom je celý príbeh zakončený. Veľkou prednosťou filmu je hudba Giorgia Morodera, ktorá výborne dotvára atmosféru (veľmi pekná pieseň "Putting Out Fire" spievaná Davidom Bowiem, ktorá sa očividne páči aj Quentinovi Tarantinovi, povestnému svojím vycibreným hudobným vkusom). Z ďalších hercov by som ešte vyzdvihol "kocúriska" Malcolma McDowella (Paul), ktorý sa do svojej role dokonale hodí."Freeme.Makelovetomeagain.Iwanttolivewithmyown."

Remake filmu z roku 1942 od Paula Schradera nemá s původní produkcí Jacquese Tourneura opravdu moc společného. Schrader a scenárista Alan Ormsby se rozhodli správně, když se nepokusili natočit pouhý remake a místo toho zvolili odlišný přístup. Ten se podobně jako u řady dalších remaků z 80. let vyznačoval o něco větší dávkou erotiky. Film Cat People nezískal při svém uvedení příliš mnoho uznání (až na scénu, ve které se Kinski před proměnou v kočku zcela svlékne), což je opravdu škoda, protože film samotný je docela dobrý. Argumenty, že tam nebylo dost hororových prvků, jsou asi namístě, ale i původní příběh si s naší myslí pohrával víc, než aby nám něco skutečně ukázal. Promítáno na filmovém trhu při MFF Karlovy Vary 1982

Jedná se o přijatelný film, který vypráví typický příběh o kletbě, v němž se dva sourozenci promění v pantery. Obzvláště pozoruhodný je, jako obvykle, výkon Malcolma McDowella v roli padoucha, který zabíjí lidi, aby přežil. Jeho sestra se naopak snaží ovládat své instinkty a přežívá pomocí jiných metod. Film se také vyznačuje romantickou vedlejší zápletkou a poněkud nepřesvědčivým koncem. Ve skutečnosti zápletka není nic nového, i když herecké výkony obou sourozenců vynikají a speciální efekty pro padouchovu proměnu jsou přijatelné.

Totální katastrofa, u které lze těžko věřit, že je pod ní podepsaný Paul Schrader a na scénáři dělal Alan Ormsby (Deranged, Deathdream nebo Black Christmas). Film jsem viděl kdysi v mládí s podobnou nudou a po letech jsem si při projíždění Schraderovy tvorby a Bowieho songu říkal, že jsem to třeba kdysi špatně pochopil... bohužel prozření se nekonalo. Srandovní incestní historka o souložících lidských kočkovitých šelmách působí, jako kdyby jediným cílem bylo svléct za nějakou záminkou zúčastněné herečky a tento cíl se filmu daří, ať už je to hladová lovící Kinski nebo prostitutka padající ze schodů, která si v záchvatu děsu strhne před kamerou podprsenku. Malcolm McDowell se sem moc nehodil. Prostě nuda.

Poetické, lehce erotické horory o dospívání skrze první (spíše chtěnou) sexuální zkušenost, mě nikdy moc nebraly a tady mi dojmy moc nezachránil ani ten jakoby spirituální háv. Teda ano, na tři hvězdy se u mě tihle kočkolidé vyškrábali hlavně kvůli skvělému řemeslu, některým promyšleným záběrům a působivému vizuálu, řekněme, jiné dimenze těchto veskrze originálních mýtických bytostí. Ale zároveň nemůžu odignorovat, že mě to neoslovilo, přišlo dost ploché a umělé a obecně i to, že v tomhle tématu nic mysticky-hororového nespatřuji. Je to významný okamžik v životě každého člověka, na který se nikdy nezapomene, ale zároveň ho zažije asi každý kdo kdy dosáhne dospělého věku, takže ve výsledku tak "nadpozemsky" významný není. Spíš by mě na tom zajímal rozpor mezi tím, že pro někoho se tím otevře brána k novému vnímání života a jinému ho to klidně celý zničí (chápej znásilnění) - a jak by to u mladé protagonistky mohlo neskutečně rezonovat! Ono to tam trochu je, co si budeme (bratr vs. milenec), ale spíše se to vehementně snaží o velkou mystiku, která je ale dost povrchní a smutně vyprázdněná oproti tomu, jak se tváří - a to samé platí i o zdejším zobrazení rozporu odlišných možností prožití prvního sexu. I takováValerie a týden divů, které jsem též nikdy nepřišel na chuť, má v tomhle víc do sebe. Každopádně ano, chvílemi mě to zaujmout a uchvátit dokázalo, své klady to má a není jich úplně málo. Jen s tím filmem nedokážu mít společnou řeč, na to mi přijde opravdu až moc banální a přitom si hrající na bůhvíco hlubokomyslného. Svým způsobem to podáním svého poselství není moc daleko odTwilight Ságy, která je ale esteticky úplně jinde a nedá se to říct zrovna v kladném slova smyslu. Od Schradera určitě nějaký z jeho spirituálních filmů zkusím, nedají se posoudit na základě jednoho když jich má několik, ale popravdě soudit jen podleKočičích lidí, řekl bych, že teoreticky všem předtím existujícím dobře rozumí (zvlášť těm Bressonovým), ale prakticky to není sám schopný dát účelně dohromady. Což teď ale opravdu není fér, předtím jsem viděl jenNaostroa to bych jako spirituální film fakt neoznačil. Slabé 3*