Okamžik vzkříšení (2008)

Když nemáte mír v duši, bezpodmínečnou kapitulací pro vás válka těžko skončí.. Neobvyklý, divácky nepříliš přístupný příběh o mučivé síle pocitu viny. Smutný klaun, psí syn se na klasické téma židovského utrpení snaží dívat z docela netradičních úhlů, škoda jen, že se občas brání účinnější emoční trefě svou zmateností či nepříliš funkčním šibeničním humorem. Normálně na lep sedá moucha, tady jsem já sedl na lep Mouše. Výkon Jeffa Goldbluma je mimořádný..

Je vtipné, jak rozmanitý dokáže být filmový vkus diváků. Mý oblíbenci dali 3, vidím tu plno pětek ale já nemohu jít jinak než takhle. Pro mě je to strašně špatně uchopitelný film. Drtivou většinu jsem se v tom snažil nějakým způsobem vyznat, ale prostě to nešlo. Zmatený, divný. Ani konec, od kterého jsem alespoň trochu doufal, že se chytnu, ale kde nic, tu nic. Tu jedinou hvězdu dávám za výkon Jeffa Goldbluma, který mi svou vážnou rolí ukázal, že je to velký nedoceněný herec.

"Zdravý rozum je příjemný a klidný. Ale není tu žádná velikost, žádná opravdová radost, ani děsivý smutek, který se zařezává do srdce" – říká hlavní hrdina příběhu, kterého zachránil německý velitel koncentračního tábora tím, že z něj udělal psa pro svou potěchu. Člověk je nejen stavěn na prožití různých emocí, ale dokonce si na ně zvyká, takže se mu pak život bez emocí zdá být fádní. To znamená, že silnější emoce a větší rozpětí mezi pozitivními a negativními emocemi posouvají práh citlivosti, takže se člověk pak stává více netečným nebo naopak více neurotikem. Rozum a racionalita nejen působí jako filtr, tlumič a usměrňovač emocí, čímž zvyšují necitlivost, ba dokonce bezcitnost, ale dokonce napomáhají člověku odůvodnit a ospravedlnit cokoliv. Zcela jak napsal neuropatolog, spisovatel a publicista František Koukolík o lidském intelektu: "Zcela obecný výskyt stupidity, oné vlastnosti, která není nevědomostí, omylem ani klinickou hloupostí - čím vyšší IQ a podíl na moci, tím je stupidita efektivnější, - a která umožňuje jedincům i skupinám více než dvaceti dosud objevenými způsoby, třeba sebeklamem, zkreslováním, propagandou a poslušností zastírat nepříjemné skutečnosti, dokonale se odříznout od reality a stavět virtuální světy." Přesně tato vlastnost zachránila život hrdiny tohoto filmu, i když nezachránila jeho duševní zdraví – to zas navrátila obyčejná lidská emoce, a to sympatie ze spřízněnosti muže-psa s dítětem-psem. ___ Příliš inteligentní film na to, aby zapůsobil na úrovni hollywoodských filmů na stejné téma. Dějiny židovského národa ho dovedly ke schopnosti přežit to, co nepřežijí méně pokorní. Nevím, jestli to je skutečně dobrá schopnost.

Jaké druhy tragédií jste mohli za války zažít? Úplně všechny, ale tahle zvrácenost, kdy si z vás velitel tábora, po odtržení od vaší rodiny udělá židovského psa, ktetý na vodítku leze po čtyřech, žere s ovčákem z misky a spí s ním v kotci, ta by mě ve snu nenapadla. Pokud je velitelem Willem Dafoe a psem Jeff Goldlum, buďte si jisti, že vás srazí na kolena a budete brečet. Náročný film, který vás rozdeptá, nahlodá a po jehož skončení ve vás zbyde pachuť z lidstva jako celku, ale v koutku zabliká malý plamínek, který vám ukáže cestu jít dál.Pokud čekáte dramatické scény z války a lágru, nedívejte se, nejsou tam. Ale vynikající Goldblum, který v ústavu v šedesátých letech najde chlapce, který je také pes....dokáží se vzájemně zachránit?

Poslední slova Adama Stejna (JEFF GOLDBLUM) : ... žiju v překrásném údolí, ale výšiny jsou navždy pryč.
Už nejsou žádné děsivé pouště, už se nevrhám do ohně, bojím se, že bych se spálil. Zdravý rozum je příjemný a klidný, ale není tu žádná velikost, žádná opravdová radost ani děsivý smutek, který se zařezává do srdce.
...Doporučuji se podívat, jaké to bylo než žil v překrásném údolí.