Prjamochožděnije (2005)

Když já nevím. Atmosféru to má, nějaké tajemno zpočátku také, ale nakonec z toho vypadne docela jalová historka jak z Krajních mezí, nic navíc tu není, a to mne hodně zamrzelo. Zajímavá je pro mne myšlenka, kolik podobných pokusů proběhlo, probíhá, může proběhnout, a my o nich ani nevíme a nebudeme vědět, ale pořád mi to přijde málo na to, jak dobře a záhadně film začne. Navíc je tu použita hned dvakrát filmařská berlička, jak sdělit nějakou myšlenku, totiž že postava nahlas jako pro sebe předčítá, co má napsáno v notýsku / počítači. Možná to mohl natočit Jufit v dnešní době, kdy se nemusí bát represí, daleko úderněji a kousavěji.(23.07.2023)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023– země č. 12:RUSKO: První setkání s tvorbou Jevgenije Jufita pro mě kdysi skončilo úplným míjením a nechápal jsem, z čeho můžou pramenit některé nadšené reakce u jeho debutu, ale tady... naštěstí svůj původní styl dokázal s odstupem 14ti let přetavit i do filmu se smysluplným dějem a výsledek mi pozitivně evokoval svébytné ruské sci-fi vzniklé ještě v éře SSSR, ačkoliv Jufit... zůstává pořád hodně svůj a nezaměnitelný. Tajuplné černobílé scény se záhadnými výjevy z úvodu (a občas i později) na mě zapůsobily svou atmosférou a naštěstí posléze Jufit odhalil jejich význam v podobě indicí do mozaikově odkrývající se záhady. Zamlouvala se mi hodně jak vizuální stylizace připomínající staré časy, což pak obzvlášť vytváří osobitý dojem ve scénách s naopak moderní televizní a počítačovou technikou, tak celé vystavění mysteriózního příběhu, který se často odvíjel od zcela nevinného zkoumání nedoknutých zakoutí starého domu ze strany dvou dětí... Z obyčejné zvědavosti a chuti po dobrodružství se děj překlopí do vědecké analýzy materiálů kolem tajného vědeckého programu, zároveň se mi však líbilo, jak Jufit zachoval celý děj kolem starého malíře i nadále značně civilním a mezi vědeckým zkoumáním a vším s tím spojeným sledujeme hlavní postavu i ve zcela obyčejných okamžicích, třeba jak si venku na zahradě cosi na ohni opéká.. Samotná sci-fi zápletka se „zpátečníckým“ vývojem vybraného druhu člověka blíže směrem k primátům je zpracována pozoruhodně a dokázala ve mě budit seriózní dojem, jen mi osobně úplně nesedl závěr, resp. nepřipadal mi tolik silný, jak bych čekal, i vzhledem k tomu, že jsem ono malířovo náhlé, zcela dobrovolné jednání plně nepobral.[85%](17.06.2023)

Spousta svérázných režisérů má nějaký svůj oblíbený prvek, takovou filmařskou "úchylku", kterou pak cpou v různých podobách do většiny svých filmů, A u Jufita to budou dlouhé scény lidí synchronizovaně chodících lesem, často ve smokingu. Tady teda ještě lesem chodí vojáci a pár nahých podivínů, ale hned jsem si při těchto scénách vzpomněl na jeho první a asi i nejslavnější film (aspoň u nás)Tati, umřel Děda Mráz- hororová podivnost, ve které se skoro nemluví a ve finále je jen manýrou, která měla na hlubší myšlenku, ale úplně ji svým stylem zabila. Bál jsem se, že Prjamochožděnije dopadne úplně stejně, ne-li hůř, ale překvapivě byl opak pravdou. Začátek mě teda vyděsil, protože vypadal jako sled naprosto nahodilých scén, ale pak se vše rozjelo a tenhle úvod se mi zpětně hodně líbí, jelikož vlastně vyloží indicie na stůl a pak je vysvětluje a spojuje dohromady. Z toho všeho pak vyleze dost zajímavý příběh, který by sice zasloužil propracovanější scénář, ale i tak funguje velmi dobře, přichází s originálním sci-fi prvkem, nesmírně vtahující mysteriózní atmosférou a především dost hlubokou myšlenkou v závěru, která se mi na tom líbila asi nejvíc. SPOILER Jakým právem je lidstvu určeno hrát si na Boha? Rozhodli jsme se pro lidskost, léčit a zachraňovat slabší, ne se řídit pravidlem "silnější přežije" a tak se není čemu divit, že každý, kdo se podílel na projektu "Vzpřímené chůze", který vytvářel novou rasu silnějších a odolnějších lidí na základě toho, při jaké příležitosti se člověk poprvé postavil na dvě, skončil smrtí. Toho malíře mi bylo líto, ale jak vlastně objevil svůj původ, bylo jasné, že se to nejspíš stane a i on tomu šílenství propadne, což je tam mimochodem skvěle a dost intenzivně zvýrazněné v pár scénách, kde malíř prochází vnitřní proměnou. KONEC SPOILERU Jufit zůstal stále nezávislý, a to teda hodně, ale oproti svému debutu se uklidnil a dal si dohromady, co vlastně chce a na výsledku je to znát. Vidět tohle před Dědou Mrázem (což asi ani nejde, ten film má tak bizarní název, že by to nalákalo automaticky asi každého), tak se o Jufitovu tvorbu začnu hodně zajímat, jelikož tohle se mi hodně líbilo. Vlastně je to poprvé, co mě opravdu nadchla nějaký ruská nezávislá sci-fi a ještě jsem si zjistil, že si budu muset projít filmy, ve kterých hrál Viktor Michaljov, protože co jsem se teď na jeho profil v rychlosti podíval, přijde mi, že rozhodně nehrál v ničem normálním... a to já rád :D 4*(11.06.2023)

To nejsou primáti "vyvíjející se" v člověka, ale lidé "degradující" v opice. V případě vědce, který byl zavlečen do "projektu" víc než si myslel, to byl osvobuzující pocit. Archiv vědce, který postuluje "новую гипотезу о причинах перехода предков человека к передвижению на задних конечностях" je východiskem jiného člověka, kterému se chůze po dvou už zprotivila.(17.11.2021)