Případ mrtvých spolužáků (1976)

V Náchodě se vraždí spolužáci na popud vracejícího se Němce Milana Rhiese, který hraje záporáka, co může, ale sám toho moc nezmůže. Trochu mu však s tím záporáctvím Svatopluk Matyáš pomůže. Není to v Kostelci, ale ve skutečnosti je to v Náchodě. Je to propaganda a doslova blbá. Nebo možná to režisér rafinovaně sabotoval, a udělal to tak, aby tomu špionážnímu rejdění nikdo neuvěřil. Jenže nejenže je to ubohá protišpionážní agitka, ale navíc je to také velmi nechutné protiněmecké harašení. Sudety (podle Mnichovské dohody území, kde žilo více jak 50 % Němců) zrovna u Náchoda tvořily takový český záliv sahající přes Hronov až k Polici. Na to, že je v tomto filmu několik mrtvých, tak se příběh jejich vyšetřováním skoro vůbec nezabývá a o nějakém napětí se tady nedá mluvit.

Každý režisér má svoje slabší a silnější chvíle. Tady byl Dušan Klein zastižen v té chvíli slabší. Důvodem je přepolitizovaný scénář (na první dobrou jsme si myslel, že se jedná o osvědčeného estébáka Gariše), Kupodivu to byl jiný soudruh od StB, jehož jméno je v titulcích uvedeno jako ideový "námětář" a scénář zpracoval Karel Cop. Tedy celkem standardní scénárista z Barrandova. U řady těchto pracovníků, podílejících se na filmech a seriálech mám čím dál tím neodbytnější pocit, že se jim do toho moc nechtělo a že velice dobře věděli, co točí za shitozní věci. A nedali tomu to, co tomu dát měli. Vše začíná výběrem herců. Obligátní Riehs měl ty zákeřné "germány" propachtované stejně jako Klásek ty latinskoamerické soudruhy. Moučka je skvělý Trepifajxl, ale estébáka mu nevěřím ani náhodou. Nakonec i v tom kontroverzním Okresu na severu byl herecky někde jinde. Hudečková si taky užila jako agentka StB svých pár minut slávy, nakonec herečka to nikdy nebyla a tady to dokazuje ještě výrazněji. Podivně neukončená kauza, kdy je Rheis vypovězen (dělalo se to na obou stranách, ale především s diplomatickými osobami) a překračuje hranici mě pobavila ne detinským chování estébáků, ale především obrazem té hranice. V dětství jsem hranici s nepřátelským západním světem dvakrát překročil a takhle idylicky to tam rozhodně nevypadalo. Barák, závora a dva tři pohraničníci s jedním nebo dvěma celníky. Ve skutečnosti jich tam bylo jako psů, hrabali se ve všech autech a autobusech, náklaďáky odkláněli mimo pohled "cestujících civilistů" a především jste museli projíždět mezi různými betonovými bloky, které byla nastavěny tak, abyste nemohli prorazit. A to ani náklaďákem. A přitom tahle jednoduchá hranice je prakticky ve všech filmech a seriálech oné doby - viz. jinde zmiňovaný major Zeman a "útěk" Hanky Bízové se špiónem Hackelem v dánském kamionu, řízeném Ivanem Palúchem. I tyhle drobné lži skládají dohromady lživý obraz. Druhá věc, co mi na filmu (a není to jenom v tomto případě) nesmírně vadila je každodenní realita. Stejně jako v tom majoru Zemanovi, tady pobíhají slečny v minisukních (rok 1964!) a hlavní hrdinky jsou naopak oblečeny přesně jako v roce 1977. No a nejvíc mě nasralo, že si scénárista pro Náchod zvolil ono jméno, které mu dal Josef Škvorecký ve svých nezapomenutelných románech s Danny Smiřickým - Kostelec. V té době byl Škvorecký v Kanadě a kromě psaní taky mohutně se Zdenou Salivarovou vydávali jednu knihu za druhou, takové, které se tady nesměly objevit. Takže odpad. Film o ničem, jak píše Enšpígl, se zastydlým protiněmeckým nacionalizmem z doby kdy pomalu odeznívala ta nejhorší normalizace...

On by ten film nebyl až tak špatný, kdyby to mělo víc atmosféru toho začátku, když Besser jde z vězení a pak je tam záběr na letní malé město v Sudetech a stane se první zločin. Pak je to už ovšem všechno špatně, v podstatě se to celé natočí v hotelu, kde se stále povídá o obchodu, minulosti, ale bez šťávy a spolužáci se scházení a chlastá se. Jak mám VB v kriminálních případech z této doby rád, tak tady je to parta neschopů bez nápadů a snahy, která jen čeká co se stane. Sledování nápadné i nenápadné je tak jalové, že se mi to ani nechce věřit. Zápletka s minulostí tu sice je, ale kriminální část tu vlastně zapadne hlodech o obchodu, pietní akci s deskou a podobně. Za mě docela zklamání, protože ten příběh by mohl být zajímavá a obsazení je tu víc než dobré. Navíc je tu taková zvláštní nálada agitace antifašistická a pak klasická socialistická. Za mě opravdu slabota a líbil se mi jen začátek a pár scén v průběhu, ve kterých je léto Sudet a minulost.

Skoro vůbec mne to nebavilo. Ještě když do toho přidali ty politické cancy, tak to bylo přímo „světové“. Přečkal jsem to sice do konce, ale s obtížemi. Nikdo nezaujal v žádné roli, chyběl tomu spád stejně jako nějaké překvapení. Skoro bych napsal, že se jedná o komunistický škvár. Ale nenapíši to. O konci je hanba něco napsat.

Film je sice dobově podmíněn, ale některé strategie, manipulace a postupy, které uplatňuje Šmíd alias Schmidt vůči svým spolužákům, resp. českému obyvatelstvu, aby prosadil své, potažmo německé zájmy jsou obecně platné. Velice dobře jsme se s nimi setkali po roce 1989. To je největší hodnota tohoto filmu a měl by jej shlédnout každý, aby mohl snáze zmíněné strategie a postupy v jednání dnešních lidí poodhalit a nepodléhal naivní představě o stálém odčiňování domnělých křivd.