Příběh kriminálního rady (1994)

Temný příběh hodný pera Ladislava Fukse. Slušné televizní zpracování, kterému ale přeci jen chybělo cosi z oné spisovatelovy osudové mystičnosti, z níž kdesi v podvědomí nepříjemně mrazí. Munzar pojal roli dokonalého kriminalisty, ale až příliš chladně na hranici nelidskosti uvažujícího otce, s obvyklou psychologickou bravurou.

Unylá režie a zejména nekvalitní scénář plný křečí a frází se podepsaly na nevalném diváckém zážitku.1) Škoda, že se Fuksově novele dostalo tak nepodařeného televizního přepisu. S románem jsem se seznámil až poté, co jsem viděl televizní film a musím říci, že je patrný výrazný rozdíl._____

2) Fuksova homosexualita se na rozdíl od knihy do filmu promítá jen v nepatrných náznacích._____

3) 22letý slaďoučký Saša Rašilov (kriminalistův syn Viki) podává afektovaný herecký výkon ve stylu prokletých básníků anebo vykroucených buzniček._____ 21letý Martin Preiss (bohatý synův kamarád Barry) je bez vousků k nepoznání.

Věřím, že knižní předloha mohla být docela zajímavá, ale samotný film až tak poutavý nebyl. Tedy alespoň ne po celou dobu. Postavy mi byly až zvláště protivné (ne nezajímavé), ale svým způsobem mi lezly na nervy – hlavně Rašilov. Je jasné, že žít s despotickým otcem, který vás pomalu bere, jak hovno na podrážce není nic milého a s jeho až vzpurným chováním jsem i lehce sympatizoval, ale to co postupem času začal provádět, bylo vážně na kulku do hlavy. Vysvětlení vraha proč a jak zabíjel malé děcka, bych ještě bral – byl to magor a svůj osud i zasloužil. Munzar podal jasně nejlepší výkon ze všech zúčastněných. V mých očích průměrná podívaná.

České televizní psychologické drama natočené podle stejnojmenného románu L. Fukse, v němž zkušený kriminální rada Heumann pátrá po několikanásobném vrahovi dětí. Samotné vyšetřování tohoto ohavného zločinu není však stěžejní složkou díla, neboť hlavní část příběhu se věnuje vznikajícímu konfliktu mezi kriminálním radou, jakožto chladným a direktivním otcem a jeho dospívajícím, avšak nedospěle se chovajícím synem Vikim. Despotického otce ztvárnil L. Munzar a jeho syna, snažícího se vymanit z jeho vlivu, zahrál S. Rašilov ml. Jejich neshody, jak se ukáže v mrazivém závěru, budou mít mnohem větší následky, než si divák mohl vůbec představit. V dalších rolích se ukázal policejní komisař J. Satoranský, komorník Josef J. Skopeček, služebná Betty V. Zawadská a dopadený vrah, šílenec R. Hrušínský ml., jenž se ve svém chorém mozku domníval, že dětství je jediné, co v životě za něco stojí, a proto děti rovnou vraždil. V zajímavé roli Vikiho bohatého spolužáka Baryho se objevil M. Preiss. Do malé, téměř zbytečné role důstojníka na odpočinku Seibta byl obsazen E. Cupák. Ze zpětného pohledu považuji za velmi zajímavý dialog mezi Vikim a ubohými rodiči poslední dětské oběti V. Galatíkovou a L. Frejem. Zfilmování Fuksova románu režisérem D. Kleinem mě velmi zaujalo, zejména závěr, kdy se ctěný kriminální rada před důchodem snaží za každou cenu zabránit pošpinění svého jména, byl přímo šokující. Naprosto nečekané zakončení snímku a ledová tvář pana Munzara mě přesvědčily, abych přistoupil k nejvyššímu hodnocení.

Vysoce kvalitní psychologické drama mezi otcem a synem. Ty vraždy kolem jsou jen takovou omáčkou, která příběh skvěle vyplňuje. Atmosféru 20-30. let zachytil Dušan Klein znamenitě. Ladislav Fuks je mistr zvláštního napětí a Bohumila Zelenková podle něho scénář napsala bezvadně. Pobavil mě zdejší komentář uživatelky Koryntos, která by mohla psát scénáře rovnou pro TV Nova nebo ještě lépe - pro TV Barrandov. Takovej výblitek fakt může napsat člověk, kterej sleduje nekonečný telenovely a podobný sračky bez hlubšího děje. Proboha, tohle je Fuks a to je přesně jeho styl! Kdyby to napsal podle geniální vize uživatelky Koryntos, to bych se asi poblil já!! Když tomu nerozumím, tak to radši nekomentuju.