Přerušený kruh (2012)

Překrásný bluegrass, tahle nadčasová a věčně živá hudba mi tak trochu připomněla film bratří Coenů "Bratříčku, kde jsi?", i když tam to byly spíše kořeny této muziky a začátky pocházející z tradičního blues a gospelu. Pokud herci písně interpretují sami, tak klobouk dolů. Příběh je průměrný, nemám rád umírání dětí ve filmu.

Deti nemajú zomierať na rakovinu. NEMAJÚ !!! Film bol miestami dojemný, miestami mrazivý, reálny, rozvláčny. Na to čo chcel povedať (ak som teda pochopil čo chcel povedať), tam bolo až priveľa muzikových scén. A v živote som nepočul presnejšiu definíciu Boha. Ja by som celú definíciu dokázal opísať jedným slovom, ale ako to opísal týpek to malo svoju silu.

Žeru prakticky všechny hudební dramata, ale že si i z Beneluxského kousku o životu a smrti jednoho vztahu dvou lidí takhle sednu by mě nenapadlo.. Jen na úvod vznáším výtku, že to je tak moc americký až tam ta evropská filmařina skoro chybí, ale když dorazí je potřeba to přebrat.. Poznávací úvod, kde stojíme na počátku jejich nadcházejícího vztahu, plný lásky a milování je skvělý! Fantastická hra s kontrasty podpořená překrásnou country hudbou, přirozenými a nenucenými sladkými momenty. Všechno jde jak má, je to podobné žánrové klišé jaké jsem od toho chtěl. Ale pak se tvůrci rozhodli diváka srazit na kolena... Celou dobu ladíte jejich společnou kytaru, aby když už je hotová a vy jste se zaposlouchali do jejích tónů, Vám s ní někdo pořádnou ránou švihne po hlavě. Nepříjemná atmosféra, svírající emoce a totální obrat v rámci nastavených pocitů, u kterého jen prosíte, aby si zase vzpomněli na to krásné a byli zase naivní.. Ale pevně v rukách si to tvůrci více utahují, až už není jiné cesty.. Jedna rána za druhou, kterou si divák musí s postavami přejít mu na pohodě moc nepřidá.. Proto je ten příběh vyprávět takhle střípkovitě, jelikož jet to lineárně, ten závěr bych skoro nezvládl.. Není to fér, není to krásné, ale z té surové realističnosti až mrazí.. Byla by škoda nad tím mávnout rukou, jde totiž o skvělý kousek, ne do nepohody, ale jinak vysoce kvalitní ukázka evropské filmařiny.75%

Pokusil jsem se představit si pocity Didiera a Elise, nedokázal jsem to. Pokusil jsem se vcítit do osobnosti Didiera a zjistil jsem, že nechci. Do Elise jsem se nevciťoval, tu bych chtěl jen chápat a bez falešné skromnosti si dovolím říct, že bych i pochopil. Neschopnost překročit svůj stín svého nabubřelého jáství neučesaného kovboje, kdy mi jedinou a jen MOU vlastní útěchou zůstávají akordy a slova písní sedmibolestných? Ne, tohle odmítám, na bolest totiž neexistuje patent. To už mě život naučil. Intimní náhled někam, kam se nikdy podívat nechci, krutý a vlastně pravdivý, jen nevyvolává kýžené smíření v tónech poslední milostné písně, ale chuť někomu rozbít hubu. Čtyři nasrané, forma jako vystřižená z Dogme95, a to mám rád.

Buď to bola chyba kástingu alebo v Belgicku žijú najodpornejší ľudia na svete, čo sa týka ľudskej podoby. A ešte ich v tam nechávajú v kuse šukať, aby sa o chvíľu tvárili aký srdcervúci film to natočili. Z každej strany hnusný film. Jedna hviezda za pár zaujímavých filozofických myšlienok v druhej časti.