Právo žebrat? (2003)

Maju dve ruky, dve nohy, jednu hlavu, predsa sa na nich pozera ako na inu subkulturu. Niektorí si za to mozu sami, niekoho poslali do ulíc "premudre ustanovene zakony". Dobra zvladnuta sonda medzi "pytajucich", zodpovedajuca zakladne otazky , priamo bez zastavok a so sikmym letom strmhlav dolu. Hadzem pät koruniek do misky.

Žebráci považují žebrání za práci s klouzavou pracovní dobou. Každý z nich je profesionálně vybaven historkou, kterak ke své smůle přišel, což mu zaručí přísun drobné mince do prázdného kelímku od piva a do kamery klidně popíše propracovanou techniku svého žebrání. Diváka, jež nikdy neokusil krásu žebrání, může pobavit informace o tom, že musí pít od rána pivečko, aby zapomněli na to, že se stydí žebrat. Kluci a holky z ulice, kteří z jakéhokoliv důvodu začali žebrat, však nemají v tomto právním státě cestu zpět. Politici jejich situaci řeší vymýšlením alibistických zákazů žebrání, MP uděluje tuny pokut a vzájemně se plácají po ramenou, jaké mají skvělé výsledky. Žebráci si s blokem na pokutu na místě nezaplacenou večer rozdělávají oheň a vědí, že kdyby začali pracovat, tak by se jejich životní situace výrazně zhoršila. Stát by jim sebral peníze za nezaplacené pokuty, museli by chodit včas do práce a tam by jim navíc zakazovali požívat v pracovní době oblíbenou lihovinu. Tuhle jednoduchou matematiku každý žebrák zná a proto se jejich počty budou snižovat pouze jejich umrznutím. Troufl bych si napsat, že asi je v systému někde chyba, ale odpovědný úředník by mne pravděpodobně utloukl grafy, které jasně dokazují jakoukoli oficiální pravdu.

Takže žebrání je proti zákonu,ale vybírání pokut, které žebrák uhradí z vyžebraných peněz, je v pořádku? Systém by měl být zaměřený nejen na pomoc v podobě polívky pro bezdomovce,ale i způsoby,jak co nejvíce z nich dostat z ulic,ze závoslostí a do práce. Pak žebrat nemusí.

Dodnes aktuální dokument, navíc dnes už v mém novém oboru sociální práce, takže oceňuji čtyřmi hvězdami.

Na dokumente sa mi páči, že nesúdi, ale skôr podáva výpovede žobrákov a vytvorenie názoru necháva na diváka.