Pozice dítěte (2013)

„O co mě prosíte?“ - „Řekněte mi kolik“. - „Uvědomujete si, jak drsně to zní?“ - „Promiňte, měla jsem těžký den. Řeknu to jinak. Povězte mi, co by vás přimělo k tomu, abyste změnil výpověď?“ Když matka žehlí za syna to, co si sám nadrobil…Úvod byl docela nedivácký, chvíli mně trvalo, než jsem se zorientoval v postavách a jejich vzájemných vztazích. A fandit nebylo komu. Ale postupně film začal bavit, zajímalo mě, kam až matka zajde, a zda se syn „pochlapí“. Nakonec se to vyvinulo trochu jiným směrem, než jsem čekal, ale zklamání se nedostavilo, právě naopak. Pozice dítěte působí dost autenticky a je podpořená výbornými civilními hereckými výkony. A přestože film naráží i na klasické „ruka ruku myje“ upravené pro rumunské reálie, hlavním tématem je nefunkční vztah matky a syna. Řada scén se člověku vryje do paměti (upřímný rozhovor se snachou, setkání se svědkem, návštěva u pozůstalých atd.). Akorát otevřený konec mi nesedl, ačkoliv si člověk může leccos domyslet, i proto „jen“ silné 4*. Od Netzera budu chtít vidět i jeho další počiny.

Parádní motiv se kterým se může každý potkat.Bohatství,peníze,láska,bezmoc,syn,vražda a doják na závěr....Nějak v tom klubku je obsažen tento snímek.Rumunsko opět dokazuje,že z mála se dá udělat pomalu skvost,když se najdou peníze na propagaci.Největší škoda,že nebylo více prostoru pro syna,kterého zahrál B.Dumitrache,kterýho mám ještě rozkoukanýho v jiném filmu Pororoca.Jen doopravdy škoda,protože on by nabídnul ještě strhující drama.Takhle to máme z matčiny strany,která pro syna udělá absolutně všechno a díky penízům se to vlastně i daří.Malinko to ukazuje na dnešní věci,který smrdí ze všech stran,ale zde příběh jde jinam,protože to hlavní aby divák viděl,jen dostává formou dialogů.Konec je silný hořký čaj,kde vidíte herecký maximum.Říkám jen škoda,že bylo málo prostoru pro syna a místo toho tu byla žena Barba,která vlastně neměla vůbec žádný efekt na celkové dění,jen řekla pár informací o synovi.Přesto tleskám.85%

Pocitovo ma to nechalo chladným, čakal som väčší emočný zásah. A v mnohých smeroch mi to prišlo ako nedokončené, alebo iba odbité, vôbec neviem čo si o tom myslieť. Ešte ten začiatok, keď sa rozbiehalo vyšetrovanie a vstúpila do toho tá matka ušiel, čakal som hru na nervy medzi ňou a príbuznými toho nebohého chlapca, no postupom času upadlo i to. Vykreslený nefunkčný vzťah medzi matkou a synom mi prišiel ako zbytočný balast, pretože konanie oboch aktérov nebolo dostatočne vysvetlené na to, aby si z toho mohol divák niečo odniesť, a už vonkoncom nie vcítiť sa do postáv. Maximálne tak neutrálny pocit alebo pocit mierneho znechutenia a nudy. Len priemer.60/100

Povedené drama o nešťastné události a jeho následcích, která postihne všechny
zúčastněné, ať už viníky či oběti. Jednoho večera zajede řidič Barbu malého
chlapce, který na následky nehody zemře. Ihned poté je Barbu zatčen a obviněn.
Za mužem přijíždí jeho matka, která je připravena za syna bojovat a udělá
všechno proto, aby syn odešel jako nevinný.
V první řadě, film jasně sleduje intenzivní až mocenský vztah mezi matkou a
synem, který je natolik silný, že odolá i vlivům mužovi přítelkyně. Je to právě
matka, která říká synovi, co má napsat do výpovědi, je to ona, kdo zařizuje
setkání se svědkem nehody i pozůstalými oběti.
V závěru snímku však už můžeme vypozorovat vzdor syna proti matce, který
si již nepřeje, aby se mu motala do života.
Téměř na konci filmu dochází také ke zřetelnému srovnání světa bohatých
lidí z města a chudých venkovanů. Po tomto setkání, dojde rovněž k prozření
pravdy a přiznání viny.

Na Rumunech se mně líbí jak dokážou úsporně natáčet vynikající filmy. Zde se jedná o silný náměť, který rozehrává psychologii naprosto reálně působícícho vztahu matky a syna. Luminița Gheorghiu je ve své roli naprosto fámozní a její postava si mně vryla hodne pod kůži, ostatně jako celý nekomprisně natočený film.