Poslední přesun (1995)

Poslední přesunje spolu sKoncem srpna v hotelu Ozondalší české postapokaliptické dílko, jež se mi podařilo zhlédnout. Devadesátková snaha přiblížit se tehdejšímu stylu zahraničních sci-fi však vyznívá trochu kostrbatě, nuceně a prostě. Přesto se mi v průběhu sledování začal tento film líbit. Konec byl ovšem debakl... ve své podstatě - odfláknuté nic. Celkové pojetí mi trochu připomněloNesmluvená setkání, která jsou další kuriozitou naší tvorby. Každopádně mě překvapilo obsazení mladinkéSandry Novákové. Nevím, jestli jí ten slovník učili, nebo ho již znala ze školy :-). Přes všechny výtky jePoslední přesunzajímavým výtvorem, s kterým se doporučuji seznámit.

Prazvláštní televizní komorní postapo, kde na povrchu žijí kanibalové vrhající hvězdice, a tak nezbývá než se uchýlit do podzemí, aby se z něj do konce filmu zase snažili dostat. Vysněným cílem je rozpadající se billboard s reklamou na Big Mack (sic!). Nelze upřít slušně vystavěné postavy a chemii mezi nimi, místy i sympatický nadhled a výstřední mluvu. Příjemným oživením byla také bizarně sprostá Kristie (milá vzpomínka na Bylo nás pět) a její neobvyklá kočka. Smysl a logiku byste však v příběhu hledali marně nehledě na to, že nejméně u poloviny scén hrála podivně nepasující hudba.„Skálo skal, ty svině třetihorní! … -Co se tu stalo? -Nic důležitýho. Akorát nás málem všechny zabili a sežrali. … -Co je Vám? -Umírám, ty kreténe! … Odpusť nám naši blbost. … Starej, jestli mi umřeš, tak tě zabiju! … Předveď se, ty krávo jedna virtuální! … Vypadnout můžeme třeba hned, akorát že nevíme kudy.“

To si ze mě děláš….překvapení! Absolutně typický americký námět, ale v českém podání – a právě to je jeho největší nezvyk. K jeho prožitku je třeba se oprostit od zažitých škatulek (zejména hereckých) a přistoupit na jeho specifickou atmosféru. Obsazení hlavních rolí je trefné - dva ostřílení velikáni doplnění neznámým nováčkem. Tento kontrast nejen funguje, ale zároveň odráží samotnou podstatu příběhu – a v tom je skrytý zajímavý dvojsmysl. Film stojí především na dialozích a psychologii postav. Lidé, kteří přežili apokalypsu, by byli poznamenáni nejen fyzicky, ale i duševně – a film se snaží tuto myšlenku zachytit. Co však výrazně kazí celkový dojem, je hudba resp. zvuk - žádný lev, ale spíš kočička... Působí rušivě, nehodí se k ději a místy je úplně mimo kontext. Sandra Nováková a její příběh, který posune děj je pak taková třešnička. Škoda, protože jinak jde o zajímavý experiment, který si zaslouží šanci. Každopádně musím upozornit, že je to opět takové české TO....

"Kurvičky vlídné, psychotronní vagíny, vystupte z ohně!" Lovec Sokol nám, milé děti, zestárnul a stal ze z něj Plesnivec. Boj o přežití spojuje Bartoškovu průlomovou roli se záhadnou postavou z postapokalyptické budoucnosti, která je možná bláznivým šamanem, možná jen ironickým cynikem. Každopádně si s touto náročnou úlohou poradil opravdu výborně, podobně jako Mrkvička s bývalým požitkářským motorkářem, který nostalgicky vzpomíná na hamburgery. Překvapivě herecky vyzrálá byla taky třináctiletá Sandra Nováková coby životem ošlehaná obyvatelka záhadného krytu. Škoda, že jejich mladý souputník Zbyněk Fric byl oproti nim dost nevýrazný a že charismatická Monika Načeva se jako jeho milá objevuje pouze v němých flashbaccích. Film jako celek stojí vedle zdivočelých herců především na pestré kameře Jaroslava Brabce, Kryštof Hanzlík totiž bohužel neměl jasnou autorskou vizi, nebo ji neuměl vyjádřit. Místy tak vůbec nelze poznat, co je myšleno vážně a co má být humor. Podobně nevyhraněná je i Kollerova a Dvořákova hudba, která občas všechno ostatní přebíjí zejména prostřednictvím Hladíkovy až příliš dominantní kytary. Závěrečná píseň "Do smrti dobrý, do smrti zlý" ale rozhodně patří k jejich zdařilejším dílům.

Rozhodně bych nebyl tak příkře kritický, jako někteří zdejší (kteří sami za svůj dosavadní život obvykle stvořili kromě pár rádoby cool recenzí a kromě každodenního obsahu záchodové mísy maximálně tak šejdrem lítající papírovou vlaštovku). Je potřeba si uvědomit dobu vzniku a je potřeba si uvědomit, o čem film vlastně je a o čem být chce. A pokud to pochopíte, začnete na těch devadesát dlouhých minut pohlížet trochu jinak. Hvězdu dolů musím dát za skutečně rozvláčný a hluše se valící děj, který hodně připomíná ruskou školu, ale jinak jsou výkony herců velice slušné, nad všemi ční Sandra Nováková, která je velice uvěřitelná, ale i Mrkvička s Bartoškou odvedli řemeslně skoro bezchybný výkon.  Za mě té hodiny a půl rozhodně škoda není a myslím že tenhle film se sice nikdy zcela jistě nestane kultovním, ale i tak by měl být povinnou součástí výbavy každého milovníka post-apo.