Ghost in the Shell (1995)

7/10                                                                                                                                                                      V rámci doháňania filmových restov som si konečne pustil toto kultové anime a teda objektívne to 
vnímam ako strašnú audiovizuálnu atmosférickú pecku, kde niektoré zábery a dodnes nezostárli  ani o deň. Taktiež bola strašná sranda vnímať koľko iných filmov a videohier práve z tohto filmu čerpali inšpiráciu (Matrix, Deus Ex, Cyberpunk 2077...)   Práve tým však paradoxne pre mňa vznikla istá trpká pachuť pri sledovaní. A to pocit že síce je to fajn, ale väčšinu toho som už "niekde inde videl".  Holt kultovky netreba odkladať príliš dlho.

Ghost in the shell se hodnotí velmi obtížně. Ne snad kvůli tomu, že by to byl špatný film, ale je to film náročný. Kdo čeká akční sci-fi střílečku o kyberpolicajtce, bude zklamán. Kdo ovšem k filmu přistupuje s otevřenou myslí, toho čeká fascinující a místy trochu divná jízda. Vizuálně je to naprostá pecka, má revoluční animaci a ta ruční kresba s detailními městy je fakt mimořádná a na svou dobu nevídaná. Styl je záměrně chladný, odtažitý, pomalý... Což paradoxně znamená, že je technicky dokonalý, ale emočně odpojený (jako Kusanagi). Film jednoznačně a bez jakékoliv diskuze předběhl svou dobu o stovky kilometrů. Dokonce bych řekl, že až podezřele nápadně připomíná aktuální svět. Řítíme se snad do podobné doby? Budeme v budoucnu muset řešit podobné, ne-li stejné sociální dilemata? A co vlastně dělá člověka člověkem? Lze vůbec v našich ubohých lidských schránkách pochopit sebe sama? Má umělá inteligence duši? A máme ji vůbec my? To je jen zlomek otázek, které vám po zhlédnutí Ghost in the Shell zůstanou v hlavě. Nejsou to jednoduché otázky a neexistuje na ně jednoduchá odpověď, protože tohle není jednoduchý film. Ale nejsou to otázky bez odpovědí, protože spoustu věcí zažíváme už dnes, jak to film tenkrát předpověděl. Část našich vzpomínek žije na serverech, část naší identity tvoří digitální avatar. Mozek se snaží pochopit sám sebe, což je jako když se oko snaží vidět samo sebe bez zrcadla. Ale to neznamená, že to nemá smysl. Ten nekonečný pokus pochopit se je právě to, co z nás dělá lidi. A to je přesně to, co ve vás toto dílo má vyvolat. Konec konců, bavíme se o díle, které inspirovalo tvůrce filmů a her Matrix, Blade Runner 2049, Metal Gear Solid, Cyberpunk 2077, Serial Experiments Lain... Dá se říct, že se vlastně nebavíme o filmu, ale o zásadním kulturním milníku, jehož vliv můžeme pocítit i dnes, 30 let od jeho vydání. Ten film totiž nevypráví klasický příběh typu "dobrý vs zlý". Nechce nikomu nic vysvětlit, protože právě to nepochopení je jeho pointa.

Konečně jsem si pustil toto slavné anime a bohužel mě to příliš neoslnilo, tak jako většinu lidí. Film má velice pěkný vizuál a super atmosféru, ale to je asi tak všechno. Po celý film jsem se snažil zorientovat v tom, co se vlastně děje. A to mě hrozně štvalo. Jsou tam nějaké zajímavé nápady, ale to provedení se mi nelíbí. V tomhle smyslu je to podobné jako třeba u Blade Runner (1982).

Anime film Ghost in the Shell z roku 1995, od režiséra Mamoru Oshiiho, je mnohem víc než jen žánrová akční podívaná, je to především hluboká filozofická úvaha o podstatě lidské existence v digitálním věku.. Sledujeme Motoko Kusanagi, kyberneticky vylepšenou agentku, jejíž honba za záhadným hackerem Loutkářem se mění v existenciální pátrání po vlastní duši (ghost) ukrytém ve strojové schránce (shell). Film se záměrně zdržuje rychlého tempa, aby mohl soustředit divákovu pozornost na otázky, kde končí člověk a kde začíná stroj, a zda jsou umělé vzpomínky méně skutečné než ty biologické. V tomto smyslu se jedná o existenciální esej zasazenou do kulis kyberpunkové dystopie.. Vizuální stránka je dodnes mistrovská, s deštivým, neony ozářeným New Port City, které je definicí cyberpunkové estetiky, kde se staré asijské tradice mísí s hi-tech infrastrukturou. Toto technologické propojení, kde si lidé "jackují" mozky do sítě, utváří definující vizuální slovník celého žánru. Právě z těchto důvodů je paralela s vzápětí vzniknuvším Matrixem tak očividná. Tvůrci Matrixu, sourozenci Wachowští, otevřeně přiznali, že manga Ghost in the Shell pro ně byla hlavní inspirací, a to jak pro akční choreografii, tak pro základní filozofické téma simulované reality a sebedeterminace.. A byť by to mohlo vrhnout a Matrix třeba i stín, stále zbývá jistý sociologický přesah, jež zde nenajdete.. Byť Ghost in the Shell zůstává chladnější, introspektivnější a původní meditací o tom, co se stane s lidskou duší, když se naše těla stanou pouhými stroji, a to vůbec není málo..75%

Jsme ve světě budoucnosti a posthumanismu, kde lidé začali svá těla augmentovat implantáty, zejména začali využívat kybernetické implantáty mozku. Takovému procesu augmentace mozku se říká cyberizace. Je dokonce možné nahradit celé lidské tělo tělem kybernetickým, kdy z původního člověka zůstává pouze mozek (odtud název Ghost in the Shell). Takovým lidem se říká kyborgové. Existuje také „internet“ zvaný Globální Nervová Síť, který vše propojuje, a cyberizovaní jedinci se na něj mohou přímo napojit svým vědomím nebo spolu komunikovat "telepaticky". Japonsko má sekce veřejné obrany. Naši hrdinové pracují pro protiteroristickou Sekci 9, která je pod ministerstvem vnitra. Zápletka filmu se točí kolem toho, že Sekce 6 pod Ministerstvem zahraničí pracovala na Projektu 2501, jehož cílem bylo vytvořit sofistikovaný AI program k nabourávání a spionáži cizích vlád. Ten program byl umělá inteligence a postupně nabyl vědomí a stal se hackerem známým jako Loutkař. V průběhu filmu sledujeme, jak se Loutkař umí nabourat do cyberizovaných mozků jiných lidí a tyto lidi ovládnout, a současně sledujeme, jak se Sekce 6 snaží Loutkaře polapit a celou věc ututlat. Na konci filmu Sekce 9 Loutkaře polapí, ale Loutkař jim sdělí, že on se je celou dobu snažil kontaktovat, ale Sekce 6 mu bránila. Loutkař podá filosofickou přednášku o podstatě života, a začne tvrdit, že stejně jako lidé chce být smrtelný a umět se množit, proto nakonec spojí své vědomí s vědomím majora Kusanagiové.Kritika: hlavní myšlenka filmu se zdá být to, že lidé se začínají čím dál více podobat strojům a stroje v podobě umělých inteligencí lidem, a že brzy mezi nimi nebude možno rozlišovat. Z vědeckého hlediska je celý film dost naivní. Dokázat napojit samostatný mozek na kybernetické tělo je daleko mimo možnosti vědy dnes a nejspíš to bude mimo její možnosti i za 200 let. Stejně tak jsou naivní pohledy na umělou inteligenci, ale ty jsou naivní i dnes a drtivá většina filmů o AI jsou strašné kraviny. ChatGPT není o moc inteligentnější než google a skutečná AGI tu nejspíš nebude ani za 200 let, pokud vůbec kdy. Lidé kolem počítačů neumí inteligenci ani definovat, natož ji vytvořit uměle.