Poppoja (1999)

Vždy som sa vyvaroval a stránil užitia slov akosilnýpríbeh a tak, ale teraz musím napísať, že naozaj, toto bol vskutku veľmi silný a emočný zážitok. Starého chlapa akoby našli niekde na Lazoch v zapadnutej opustenej dedine, ako obsluhuje nejaký motorák. Tie gestá a tie všetky jeho mimiky tváre... to sa snád' nedalo ani zahrať a špeciálne, ked' mu oznámili, že trasa zanikne a on si prešiel prstami po tej svojej čapici železničiarskej, tak to som myslel, že sa rozrevem! Ale za plný to nedám, pretože mi tam dosť vadili tie zábery z minulosti, ked' sa snažili ich urobiť mladších tým, že im zafarbili vlasy na čierno a trochu to zafiltorvali šedou. Ale tých85%to u mňa malo v pohode.

kohokoliv jiného bych za toto vydírání poslal k čertu. ale ti žaponci. jo, a samozřejmě žaponky.

Líbivá komerce, která se tváří, že je něco víc.

Na tohle jsem se hodně těšil a sliboval si silný filmový zážitek s klidně více než jen špetkou dávkovaného sentimentu. Námět, kamera, prostředí a Ken Takakura - to vše k tomu zkrátka vybízelo a bohužel je to jediné, co můžu pochválit. S dojemnými snímky se to zkrátka taky musí umět - tohle mně začalo poměrně brzy nudit a po hodině jsem byl regulerně otráven. Táhne se to, těžko se tomu vše věří - zkrátka nefunguje, přitom z toho mohl být tak pěkný film. Ne vždy se holt zadaří, tohle se prostě nepovedlo. 4.5/10(10.02.2026)

Zvláštní… připadlo mi to v jistém smyslu jako western − odraz westernu na hladině jezera… Se zdůrazňováním oddanosti, oběti, hrdinství či nevyhnutelného konce, který není možno obejít… V tomto úhlu pohledu se mění i mé představy o hodnocení. Přijmu-li film jako poctu hrdinovi, pochybujícímu hrdinovi, přehlížím ona na první pohled rušivá citově zabarvená konstatování („Je to hrdina.“), děkování za umožnění studia poctivým vykonáváním práce železničáře atd. Je třeba nahlédnout za oponu... // Služba jako kámen na krku, zároveň však to nejvyšší − žitá modlitba…(08.12.2010)