Ponjo z útesu nad mořem (2008)

Milá oddechovka, u které můžete bez potíží vypnout a jenom si užívat nádhernou animaci. Mořský svět ale i třeba takový běžný pohled do kuchyně, všechno je nakreslené krásně a detailně. A jasně Miyazaki má spoustu promyšlenějších a hlubších filmů, ale to nic nemění na již zmíněných kvalitách. Navíc má Ponyo moc fajn jednoduchoučký příběh, u kterého pro změnu nebudete potřebovat analýzu o tom, co znamenaly určité detaily nebo situace7.2/10

Ponjo je kouzelný animák, který vás vtáhne do světa, kde fantazie a realita krásně splývají. Miyazaki tu opět dokazuje svůj talent pro živé postavy, roztomilé situace a poetický pohled na svět kolem nás. Příběh o malé rybě, která se chce stát člověkem, je jednoduchý, ale krásně vyprávěný. Film má své napětí, humor i něžné momenty, a nechybí ani typický Miyazakiho humor, který potěší malé i velké diváky. Hudba a výtvarné zpracování jako vždy dodávají filmu nezapomenutelnou atmosféru a lehkost, která pohladí po duši. Jedna hvězdička u mě chybí jen proto, že některé momenty jsou trochu předvídatelné a děj je místy zbytečně přímočarý. Ale to nijak nesnižuje celkový dojem. Ponjo je pro mě krásnou pohádkou, ke které se čas od času ráda vracím.. a která stojí za zhlédnutí.

Ze všech Mijazakiho filmů je tento nejvíce zaměřen na děti. A musím říct, že jsem se v ději trochu ztrácel což je možná trochu dáno tím, že jsem film viděl rozděleně a to asi po prvních cca 20 minutách a dokoukal jsem ho až dnes. Naprosto nezaměnitelná atmosféra a animace a stále ten úžasný pocit ponoření se do světa, který si žije svým vlastním životem a řídí se svými vlastními pravidly. Některé scény jako je běh na vlnách jsou naprosto úžasné. A několikrát jsem obdivoval detaily v pozadích (skvělý dům na vršku útesu a nadherně vykreslené moře a zatopené město). Baka baka baka baka přes námořní signální světlo. Tohle by si zasloužilo delší seriál. :-D 80%

S filmami od Mijazakiho mám jeden problém. Pri záverečnom rozuzlení strácam pointu. Tak jej to aj u Ponyo. Film je pekná detská rozprávka, ktorá svojou hravosťou a nápadmi zaujme aj dospelého, no keď sa v závere začne riešiť koniec sveta, vyvolený chlapec, filozofovanie a chromé babky behajú, rozmýšľam či mi niečo ušlo, lebo dej dovtedy k ničomu takému nesmeroval. Akoby Mijazaki chcel príbeh povýšiť na čosi viac, no pritom mi to prišlo odveci.

Vedení příběhu přizpůsobené optice pětiletého infanta je zde věrohodné natolik, že když jsem si ho pak v hlavě přehrával, zněl jako by ho překotně zpatra vymejšlelo malé dítě zapomínající si dávat pauzy na dýchání. Já bohužel Mijazakiho v edici emimino těžko snáším, zejména když je ta všudypřítomná vískavá usliněnost propojená s uncanny frutti di mare estetikou. Ty malý plavající robata, co všecho žužlaj pusou a oždibujou se navzájem mi udržovaly husí kůži po celou stopáž. Když se Ponyo začala přetvářet v humanoida oblečeného v něčem, co vypadalo jak plné plenkové kalhotky, moje míra znepokojené distance se přesouvala od reminiscencí na JensenovoO kuřatech a lidechaž po kreslený seriálRugrats. Vezmu si z toho ty lodičky, vlnobití a domky na vysokých skalách,zbyteksi ukliďte.