Chlapec a volavka (2023)

Čo sa týka nápaditosti a animácie, tak je to celkom podarená rozprávka, kde sa zjavujú rôzne fantasy postavy (napr. malé biele tvory, ktoré lietajú, chodiace veľké ľudožravé papagáje, atď.). Avšak čo sa týka deja a myšlienky, tak moc mi to nesadlo a ani záver mi nedal zmysluplnú pointu. Chlapec po požiari v Tokiu a smrti jeho mamky, sa po nejakej dobe presťahuje s otcom na vidiek, kde ich čaká aj jeho nová mama, kt. je už aj tehotná. Nie je z toho nadšený, ani spolužiaci mu nesadli, no jeho pozornosť upúta záhadný vták a opustený starý dom, prostredníctvom ktorých objaví cestu do iného sveta. Viac už popisovať nebudem, no nesadol mi ani ten vták, z ktorého občas napoly vyšiel človek s veľkým frňákom a bol jeho spoločníkom počas objavovania a hľadania jeho mamky, ako aj adoptívnej mamky.

Chlapec a volavkapodľa môjho vkusu nestratil nič zMijazakihočarovného rukopisu. Hoci prvé ohlasy ku ktorým som sa dostal boli dosť kritické; a to až natoľko, že som sa projekcii v podstate vyhýbal - musím priznať, že to teraz tak trocha ľutujem. Naštastie sa snímka objavila na streamovacích platformách.  Ako to u tohto tvorcu často býva, nieje táto animovaná snímka striktne určená pre menšie deti, ale priznám sa; sledoval som ju spolu s mojimi deťmi. Tie dve hodiny som si plne užíval. Ako to už býva obyčajom štúdiaGhilbi; snímka má silný príbeh, plný dôležitých hodnôt, absurdné a bizarné postavičky, ktoré si divák často obľúbi a atmosféru, ktorá vo mne vyvolá vždy spomienkyz detstva.

Ornitofobové (lidem, se strachem z ptáků) by se měli animáku raději vyhnout obloukem, protože mají opeřenci napříč filmem nepříliš kladnou až démonickou roli. A co jiného k filmu říct? Magická říše, duchové, kouzla a znepokojivé až hororové scény. To je Mijazaki v plné síle. Přestože mám ale japonskou tvorbu rád, autorovi jsem nikdy pořádně nepropadnul a spíše jsem se mu vyhýbal. Nemůžu ale říct, že by tu bylo cokoliv, co bych od autora nečekal a i většinu zvratů člověk odhalí dříve, než mu je film naservíruje. Na stará kolena tak Mijazaki nadělil fanouškům patrně poslední dárek a v téhle rovině se mu to vlastně i povedlo. Hodnocení:70 %

Chlapec a volavkazaujme hlavně krásnou animací a příjemnou atmosférou, která tě hned vtáhne. Není to nejlepší projektHayao Miyazakiho,ale stejně je to velice dobrý film.Každá scéna je plná detailů a působí hodně živě. Hudba je jemná a hezky doplňuje emoce, aniž by byla rušivá. Tempo je klidné, ale nenudí, spíš tě nutí se nad věcmi zamyslet. Postavy působí přirozeně a jejich pocity jsou uvěřitelné. Film umí být dojemný, ale zároveň nabízí i lehké a nadějné momenty. Celkově jde o silný animovaný film, který nepůsobí přehnaně a zůstane v hlavě i po skončení.4z5hvězd dávám za atmosféru, zpracování a emoce.

Nevím. Nebylo to špatné, nebylo to nijak výjimečně dobré. Nevím, jestli to bylo nějaké. Možná pro někoho, kdo si chce všechny symboly hned nějak vysvětlovat, hledá záměrně a aktivně všechny možné spojitosti a logiku, ale kdo čeká, co film přinese, ten čeká dost dlouho, než se děj vůbec nějak začne odvíjet a hlavní hrdina vůbec třeba promluví. Kdo je pak rád, že se film konečně pomalinku rozhoupává, se musí ještě připravit na konec-nekonec. Kdo ví, jak zamračený chlapec dál žil, vždyť kromě jedné sebereflexe, kdy odmítá sáhnout na kostky, protože lhal, jsme se o něm pořádně nic nedozvěděli. Krádeže cigaret vyzněly proto ok, jako účel světí prostředy. Možná hlavní poselství toho příběhu bylo, že snil, že jeho mrtvá maminka a náhradní maminka-sestra maminky, se spolu v jiném, fantaskním světě domluvily, že ho náhradní maminka vychová, a tím ji on sám mohl ve svém životě přijmout. I tím, že se jeho maminka vědomě rozhodla být jeho maminkou i za cenu, že uhoří v plamenech, což se jí pokusil rozmluvit, ale okolnosti byly silnější. Ale tento výjev byl trochu mimo pořadí, protože stejný čas věnoval autor jedné z babč, které ho ve své mladší podobě heroicky zachránila, tedy příběhy hlavních postav a vedlejších tak trochu hierarchicky splývaly. I tahle babča, která se navíc uměla z plna srdce smát, vzbuzovala mnohem větší sympatie, než chlapcovo dokonalistický tatínek, který byl úplně mimo, jako by ani nebyl důležitý, ani záhadný a mocný třeba jako praděda, strážce pochybného světa, který čekal na chlapce, a ne na jeho otce. Suma sumárum, Mijazakiho nám ukazuje svůj fantaskní svět, ale ten nám přechází do povrchnosti a plochosti a nejasnosti, protože o něm moc nevíme. Možná je lepší se ponořit do svého vlastního světa a zapracovat na něm.