Pokój saren (1997)

Nejsa znevoněn akademickou sebehanou, dovolím si citovat jistého akademika. Krásné až moc.

Libreto Lech Majewski, hudba Lech Majewski a Józef Skrzek. Hned se mi vybavila ona tristní doba, kdy jediná kapela, na kterou se dalo jít, byla SBB s Józefem Skrzekem, té hudbě se říkalo jazzrock... Slezská filmová opera "Pokoj se srnkami" zpočátku překvapí jak obrazy tak hudbou, Nejvíc však jejich spojením, které má umocnit poetičnost obou a tak zintenzivnit v sen či v magickou vizi. Otázkou je však, proč se autoři hudby rozhodli pro kompozice ve stylu středověké hudby či minimalismu, přestože obrazy ji takovou nijak nevyžadují... Odkaz na ukázku jsem poslal kamarádovi (docent na JAMU v Brně), který mi odpověděl:Ta muzika vypadá v prvním momentě jako Satyagraha od Phila Glasse. Trochu mě mate ten polský zpěv, který zní příšerně. Mrkni, kdo je autor hudby k tomu filmu. Glass teď dělá hlavně filmovou hudbu a recykluje sám sebe ostošest.Polský orchestr to taky hraje jako cokoliv jiného, takže původní půvab té věci zcela zmizel. Je ale taky možné, že to udělal nějaký epigon, ale jestli je to tam pořád, tak se obávám, že to bude ten Glass (čím víc minut, tím víc peněz...).Když jsem mu oznámil, kdo jsou autoři hudby, odpověděl: "V tom případě je to úplně nechutné...".(23.11.2021)

Pokój saren je autobiografická opera, v níž Majewski reaktivuje své rodinné vzpomínky a přetváří je do magického, lehce surrealistického podobenství. „Příběh“ se odehrává v jednom bytě postupně prostupovaném přírodou v průběhu čtyř ročních období – jarem počínaje, zimou konče.(13.02.2013)