Mlýn a kříž (2011)

Vizuálně téměř dokonale. Pieter Brueghel maluje obraz Nesení kříže. Dnes je mimochodem vystaven ve Vídni. Malíř vstupuje do obrazu a seznamuje nás při rozhovoru s přítelem s kompozicí i smyslem jednotlivých postav, které nám ukazují zase svůj příběh. To vše se děje na pozadí Flander V druhé polovině 16. století. V pozadí vidíme občas další jeho obraz Babylonská věž.

Pre ľudí, ktorí dokážu pri obrazoch v drážďanskom Zwingeri, v parížskom Musée d´Orsay alebo v Galerii Uffizi stráviť bez problémov aj celý deň (teda aj pre mňa) je tento film absolútna dokonalosť. Ostatní nech sa mu radšej vyhnú širokým oblúkom. Lebo treba povedať, že odsýpa asi ako zaseknuté dobové presýpacie hodiny. Vizuálna stránka, kostýmy, aj komentár ústami samotného Pietera Brueghela staršieho, to je prostechef d´oeuvre.

Vizuálně nádherné „živý obraz“, třeba na ten úvodní statický celek s postupně rozpohybovanými postavami na různých místech Brueghelova obrazu bych se dokázal klidně dívat i mnohem déle. Filmovou adaptaci obrazu, která ukazuje jeho vytváření a malování v rukou umělce a zároveň rozehrává v útržcích celé scény s motivy, jež na výsledném obrazu s množstvím lidí v krajině vidíme, vnímám určitě jako pozoruhodný nápad. Líbila se mi atmosféra prostředí mlýna a jistá náladová barvitost, díky níž vedle hodně temných stránek středověku vnímáme i běžný život obyčejné sedlácké rodiny i mírně radostné chvilky (dětské hry, potulní pěvci). Výjev dlouho trvající popravy na kolese s uzobáním ptáky zaživa asi nevytěsním z paměti, ale jinak pořád beruMlýn a křížhlavně jako filmový experiment, na kterém je co obdivovat (i přes občas zvláštně působící digitální triky) a čím se nechat unášet, ale zároveň nenabídne víc než 95 minut procházky galerií s možnou imaginací u vnímání obrazů se středověkými výjevy. Žádný souvislejší příběh, žádnou hlubší myšlenku... což nemusí být v rámci Majewského zámeru špatně, jen mi samotný obsah v celovečerní stopáži časem nevystačil natolik, abych byl z filmu vyloženě nadšen, udělil vyšší hodnocení a měl chuť se kMlýnu a křížučasem vrátit.[65%]

Asi záleží na tom, co vlastně od filmu očekáváme... Já jsem se "jen" chtěla dívat pod ruku Pieteru Brueghelovi, zajímalo mě, jak uvažuje nad kompozicí a jaký význam přikládá postavám i symbolům. Stačilo mi vidět život obyčejných vesničanů tak, jak ho kdysi viděl a zachytil on sám. Ponořit se do dob minulých a uvědomit si, jak všechno souvisí se vším a jak se některé věci neustále opakují.

Film je poctou jednomu obrazu a z toho je nutno vycházet při jeho hodnocení. Je totiž pojmut tak, jako byste stáli v galerii právě před tímto obrazem, nechali se vnést do jeho atmosféry, postav na obraze a v jakémsi snovém naladění se přenesli dovnitř tohoto obrazu a mohli se jím procházet a s těmi lidmi se vidět. Nutno uznat, že Lech Majewski se pokusil dokonale představit středověký život - od dětských her v domě přes každodenní trhy po nám dnes nepochopitelnou tehdejší krutost a popravy (znázorněné mimochodem hodně realisticky). Nejvíc si ale dal záležet na chodu středověkého mlýna, každý záběr zevnitř je fascinující. Ale i ten záběr zvenku, kdy se jako zastaví čas, se mi hodně líbil. A protože jsme ve snu, není problém s anachronismy typu ukřižování Ježíše v době 1 500 let po jeho původním ukřižování - jde přece o obraz. A řekl bych, že kromě Mela Gibsona jsem neviděl lépe natočenou scénu Ježíšova ukřižování, myšleno nejen realisticky podanou, ale tak atmosférickou, včetně pohledu Panny Marie na celou situaci. Potěšil mne zde i Michael York v roli vévody, nepotěšilo až moc okaté digitální provedení některých pozadí nebo postav. A samozřejmě - nečekejte zde nějaký příběh, jde o snovou procházku obrazem, takže v rámci objektivity nutno přiznat, že i ta krása obrazu chvílemi začíná nudit.