Podzimní tance (2007)

S estónskou kinematografiou som mala vždy výhradne pozitívne skúsenosti, ale tentoraz sa dostavil v podstate priemerný kúsok. Niekto sa tu evidentne inšpiroval švédskymi bizarnosťami Roya Anderssona, prípadne to vzdialene pripomína aj fínsku panelákovú mozaikuVuosaari. Tá však dopadla o čosi lepšie.

Depresivní, chladné se špetkou černočerného humoru.. . V prostředí panelákové pouště uprostřed slatin se odehrává mozaika příběhů bergmanovskych postav. Několik skvělých komorních rozhovorů, které si po shlédnutí přehrávám v hlavě. Vše zachyceno velmi zajímavou kamerou s filtry. Silný konec za postupně zesilující hudby mě zavrtal do křesla.

O lidech, jejich touhách a snech. Lehce bizarní mozaika mezilidských vztahů v panelákovém marasmu, kde se jakákoli naděje zdánlivě ztrácí v nedohlednu pouličního osvětlení. Přesto se jí obyvatelé sídliště nevzdávají, vždyť, jak je známo, tahle mrška umírá poslední, do té doby lze stále plánovat či dokonce jednat, ulevit sobě i druhým...umlátit pěstmi režiséra vztahových komedií. Absurdní výjevy, vynikající kamera i režie, silné lidské drama odhalující duševní prázdnotu jedince...styl, který Veiko Õunpuu dotáhl do dokonalosti ve svém dalším filmuPüha Tõnu kiusamine.

Velmi dobre zvladnity debutujuci film Veika Ounpuu ktory ponuka pohlad na zivoty niekolkych obyvatelov sydliskove panelaku.Sledujeme viac menej zufalych ludi ktory tuzia po jedinom byt stastny .Vo filme je aj niekolko vtipnych scen ale prevlada depresia a jesenna pochmurnost.Film asi nesadne kazdemu ale artovy divaci budu spokojni.

O žádný paneláky a životních úskalí v nich nastražených tu fakt nejde, zdejší postavy i kdyby bydlely v palácích, by se chovaly pořád stejně - jako idioti. Jinak jde o malý epizodky tragédů, jejichž osudy se navzájem přímo či nepřímo proplétaj. Nesnáze zoufalýho alkoholika, dostávajícího kopačky od svojí ženy a poté jako otrapa opíjejícího se po barech, kterej má v závěru filmu naprosto ucházející žvásty, škaredýho zrzavýho intelektuála, kterej se nudí a hází vlastní ubohost na svojí starou, ženy s dítětem, která je pronásledována dalším alkoholikem - otcem její dcery a nakonec nespokojenýho vrátnýho ojíždějícího všechno co i vzdáleně připomíná femme fatale, ale ve skutečnosti neschopnýho si cokoliv po svým boku udržet dýl jak den. Skoro všechny story pojí restaurace, ve který je zaměstnán vrátný a další dva v ní zapíjí svojí zoufalost. Možná to vyzní zajímavě, ale celý je to natočený tak nudně a hlavně zdlouhavě spolu s kecama zcela o ničem těchto opruzujících postav s přičtením bezvýznamnosti mnohých scén, že je to téměř nesledovatelný.