Podnájemnice (2014)

Nenápadná, zároveň však působivá komorní dramedie, stojící na dialozích a herectví ústřední trojice (Kevin Kline žijéééé). Atmosféra, klidná síla, životní moudrost i smíření se s minulostí….to vše servírováno v módu ráno moudřejší večera. Když se francouzský šarm otře o anglický humor s americkým sebevědomým, škoda oka, které padne vedle.

...další z mála filmů,který na mne silně zapůsobil. Radost z nabytého dědictví je vzápětí ztracena, jakmile se dozví, že se vlastně jedná o Danajský dar - ale v závěru vyplyne, že ono dědictví vlastně nebylo hmotné, ale citové. Nádherně zahrané, a ten francouzský styl prodeje "na dožití" mi připomínal ruskou ruletu. Pouze jsem si myslel, že žánr "komedie" je o něčem jiném, tohle bylo dost smutný...

Francia, Paríž, Seina, francúzi, ich pohľad na vec, stará pofrancúzštená angličanka, jej dcéra a k tomu zlomený američan bez peňazí. Stretnutie a porozumenie dvoch osamelých duší skrz bolesť a utrpenie, prijatie minulosti aby človek mohol pokračovať ďalej. Pekné. Dojemné. Milé. Nájdenie životnej L'amour na jeseň život. Vtiahlo ma to a vypustilo až na konci s príjemným pocitom.

"Lásky je jen omezené množství. Když ji chcete někomu dát, musíte ji někomu jinému sebrat."Temná hrouda postupně odkrývaného traumatu, ve které se občas zablýskne krystal humoru. Takové je civilně pojaté vztahové komorní drama s hereckým koncertem zejména Kevina Klinea. S přibývajícími minutami, a zejména informacemi postupně odkrývanými v dialozích tří hlavních postav, vyrůstá z banální zápletky překvapivě stále více neradostná studie následků dávných událostí, které s odstupem téměř 50 let nejsou jen romantickou vzpomínkou, ale ranou, která zničila a vlastně stále ničí jejich nedobrovolné "vedlejší" účastníky. Naštěstí se nepotápí do hlubin přehnané deprese, ale dokáže plout na hladině, sice hořké, přesto osvětlené nadějí, nadhledem i občas i humorem. Příjemně pozvolna rozehrávané, avšak ke konci, jako by tvůrci najednou zjistili, že jim dochází čas, poněkud ukvapené a v rychlosti chvátající k rozuzlení.

Ne komedie, ale komorní drama, které je s přibývajícími minutami stále pochmurnější. A na kterém je notně znát divadelní předloha, takže tu vystupují prakticky jen tři postavy, téměř všechny scény se odehrávají v jednom bytě a docela hodně se tu mluví, přičemž zvyšující se bezútěšnost příběhu vyplývá primárně z toho, co se jednotlivé postavy skrz dialogy o sobě navzájem dozví a co se vy jako diváci dozvíte o nich. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jeMy Old Ladynejzajímavějším nebo nejvíce strhujícím filmem ve svém žánru, ale nic to nemění na tom, že mě svou civilností, citlivostí, lidskostí a upřímností zaujalo. Nehledě na to, že Maggie Smith je skvělá a Kevin Kline v tomto vyléčeném alkoholikovi se sklonem k sarkasmu a depresím našel jednu ze svých nejkomplexnějších filmových rolí za posledních dvacet let.