Po francouzsku (2020)

Neobyčejný příběh štěstěny, která se jednoho dne rozplynula. Když zmizí peníze na kontě, bere se to jako tragédie, obzvlášť tak velké suma (neopovážím se odhadnout), jakou měla milá Frances aka nekonečně okouzlující Michelle Pfeiffer. Jak se říká: Peníze budou, my nebudem. Celkem mě láká udělat něco hodně šíleného a rebelského po zhlédnutí tohoto veledíla (hyperbola).

Tak to byl dost bizarní úlet. Vlastně se divím, že jsem to zvládla dokoukat. Pošahaná žena, co nedělá nic jiného, jen rozhazuje nesmyslně prachy, submisivní syn, co též vůbec nic nedělá. K tomu partička lidí, co se zcela samozřejmě nakýbluje do jejich bytu... Až do útěku kocoura, mě ještě zajímalo, co se z toho všeho vyvrbí. Ovšem poté, co se ukáže, že kocour je převtělený manžel je to už jen blábol.

Takhle nějak si představuji Holly ze Snídaně u Tiffanyho, po čtyřiceti letech. Jako do tohoto světa nezapadající, ale o to víc okouzlující Frances, s tváří Michelle Pffefer. Když je řeč o charisma, zpravidla se zmiňují zralí muži, které jejich věk zdobí. I když si odmyslím makeup a různé finty, jakými se ženy snaží vzdorovat času, pořád v Michelle uvidím krásnou a zajímavou ženu, ze které charisma přímo srší. Přidejme fakt, že nad to je i vynikající herečka, která si střihla velmi dobře napsanou postavu "výstředně" smýšlející bezprizornî ženy...a je jasné, že nic průměrného z toho nevzejde. Jenže...deWitt není Capote. Nepochybuji o tom, že jako kniha by se to četlo krásně, že by v tom byla lehkost a Andersonovská poetika, že by si čtenář ten lehký bizár užil. Jenže pro film to bylo příliš subtilní, dlouhé...takže místy nudící. Já si tam to svoje našel...mám pochopení pro jinak smýšlející bytosti, pro ty, kteří tak úplně nezapadají. Ale je mi jasné, že nás takových moc nebude. Snad ostatní zaujme aspoň luxusní výkon nejen Michelle, ale i ostatních herců. PS: po delší době vcelku ok dabing.

O tom, že kocour má být převtělením zemřelého manžela, víme z popisku filmu, ale v samotném ději se to dozvídáme, až v druhé půlce filmu, když se, mrška jedna, ztratí... Potom ale nabývá děj na zajímavosti. Výborná Michelle Pfeiffer (delší dobu jsem ji neviděl, ale čas jí až tolik neublížil a hrát pořád umí) a celkově zajímavá atmosféra filmu - zvláště pro toho, kdo zná Paříž a nyní možná s nostalií vzpomíná...

Ani neviem ako sa"French Exit"ocitol v mojom "Chcem vidieť" zozname, no to nebudem riešiť. Na začiatku som mal pocit, že toto asi nebude filmom úplne pre mňa a hádam sa to niekde zdvihne. Na konci som bol úplne pohltený a skutočne bral asi všetko čo sa deje. Vysoko mi to pripomenulo režijné projekty ľudí ako súWoody AllenaleboNoah Baumbachvo svojom najlepšom. Najradšej mám asi momentku, keď kamoška Francess zisťuje, koľko ľudí je v jej apartmáne a či tu všetci žijú. A do toho ešte dojdú dve ďalšie postavy. A ja som si len vybavil scénky z"Mistress America"kdeGreta GerwigsLolou Kirkeidú k jej priateľovi pýtať si peniaze na reštauráciu a dokopy sa tam stretne asi 7 alebo 8 postáv a tá scénka sa neustále buduje a buduje a pokračuje ďalej. A tak ako bola pre mňa highlightom spomínaného filmu, tak je to asi najlepšia časť v tomto filme. Ako sa to všetko nabaľuje. No rovnako sú tu skvele zapracované aj malé detaily. A niekedy vtipne, niekedy dramaticky. Napríklad je fascinujúce vidieť poslednú scénku medzi Francess a Madeline keď si uvedomíme, že Madeline vie vidieť auru ľudí a spomenieme si na jej slová o zelenej. Seansy, kde počujeme hlas manžela Francess, ktorého duša žije v čiernom kocúrovi (btw, to je tiež úžasný nápad) sú skutočne komické, ale pritom tak nápadité. Ono film reálne ani tak asi nie je o tom príbeh ako skôr o tých jednotlivých momentkách a detailoch. Ten klavírny soundtrack a trošku divadelnosť, ktorú tu herci ponúkajú dáva tomu filmu určitú dávku poetiky. Film mi určite ostane ešte nejaký čas v hlave a ak ste milovnícky trošku poetického artu, tak to podľa mňa oceníte. Ale ak vás to bude nudiť, pochopím tiež.Hodnotenie: B+