Plumbum - nebezpečná hra (1986)

Ruslan, krycím jménem Plumbum, je naprosto dokonalý teenager v té „úžasné“ socialistické společnosti v SSSR. Je tak dokonalý, že působí nejen jako hodně špatná neživotní karikatura a že se cítím v jeho společnosti znuděně, ale svým věčně kamenným výrazem, deklamovanými frázemi a smrtelně vážnou hrou na sebevědomého dospěláka (s černými brýlemi v baru pro dospělé) mi spíše pil krev. A přesně tak, jak mě bez ohledu na možné satirické čtení štval hlavní hrdina-nehrdina, mě většinou moc nezajímal a nepromlouval ke mně ani samotný film a protivil se mi. Nějak jsem to zvládl dokoukat, uznávám, že námět je svým nápadem a rozvíjenými motivy pozoruhodný a lze ho vnímat jako záměrně podvratnou ironii... a budu drsný, ale mimoZabití posvátného jelenamě nenapadá odpudivější film s odpudivějším bezemočním mladistvým spratkem. Totální absurdita, jakou je výslech vlastního otce!, mě tady ze všech scén oslovila nejvíc, což může být zčásti dáno i tím, že ten spratek v ní na chvíli nejen zmknul, ale taky usnul, a já si mohl zbytek i s prostorem pro jinou postavu vychutnat, aniž by mě Ruslan svým natvrdle uvědomělým jednáním zase u toho rušil. Pak ještě chválím dvě originální variace na známou skladbu Pro Elišku: jednu disco u bruslení na ledě a jednu bluesovou se sólem na saxafon.SPOILER: A nerad tady moralizuji, ale proboha, děvče zlaté, na střechu v šatičkách a sandálech se prostě neleze

Pořád si nejsem jistý, jestli jsem správně pochopil to, co jsem zde viděl, ale zároveň mám jasno, že od toho nešlo odtrhnout oči a nezírat fascinovaně na plátno. Já v tom ale viděl ad absurdum zobrazené dospívání (hypoteticky) budoucího KGB důstojníka, jelikož zde máme děcko na pomezí čtrnácti a patnácti let, které je ale ve všem naprosto dokonalé a veškerý neškolní čas věnuje pronásledování a nahlašování zločinců. Nic pak pro něj není překážkou a po městě se pohybuje jako dokonale předem vycvičený špión, mnohem zručnější než kdokoli dospělý z tamních strážců. Tudíž zde celou dobu sledujeme nezastavitelné počínání superschopného dítěte, které si dokáže každého omotat kolem prstu, pronásledovaným nikdy nedat pokoj a zároveň se nekonečně vyžívat v moci nad vším a ve vědomí vlastní neporazitelnosti. Chvílemi to je až na hraně sebeparodie, ale vždy se to těsně zastaví na hraně toho, co jsem aspoň já dokázal brát vážně, tudíž je to o to ještě bizarnější. Zároveň Ruslan (s krycím jménem Plumbum) nereaguje doslova prorežimně, útočí hlavně proti zlodějským gangům, což z něj automaticky nedělá nikoho okamžitě vymletého tehdejší propagandou. Moji teorii mi ale potvrzuje to, jak za každé okolnosti jedná - neohrožený, necítí bolest, připravený za cokoli důležitého obětovat svůj život, neprůbojný, dokonalý v práci, ve škole, s přítelkyní i doma mezi rodiči, uvědomělý vůči komukoli zlodějskému... Natolik bezchybný typ dítěte, že až svým charakterem působí jako vědomý posměšný odkaz vůči ideálu "moderního sovětského člověka". Dokonce i chybu udělal, aby se měl v čem zlepšovat, protože neustálý pokrok k tomu patří taky. Právě proto mi pak titulní postava Plumbuma přijde záměrně takhle bizarně vykreslená a popravdě mi to tam zapadlo naprosto dokonale - SPOILER akorát k dokonalosti chybělo, aby ze Sonina pádu ze střechy obvinil toho staršího kluka, kterému se chce pomstít, protože pak by mi to zapadlo neotřesitelně. KONEC SPOILERU Zároveň se zde čas od času hraje na tenkou hranici mezi pravdou a lží, třeba když Plumbum neustále tvrdí, že je mu ve skutečnosti čtyřicet. Což podle toho, co do té doby vidíme, samozřejmě nedává smysl, ale časem to vzbudí pochybnost, zvlášť v kontrastu s tím, jak naprosto nadšeně na jeho akce reagují jeho vlastní rodiče. A to i přes to, že je někdy celou noc někde venku! Vše mi tedy zapadlo právě do toho, jak jsem film popsal na začátku druhé věty. Přičemž to může být ještě vrstevnatější, zvlášť po jednom zvratu (který se zdá strašně důležitým a nakonec skoro žádnou síť vztahů ve fikčním světě nenaruší), který může vést i k sofistikovanějšímu zamyšlení nad tehdejší sovětskou společností a typech přežívání v ní. Moje interpretace, byť možná až příliš obyčejná, mi k tomu ale zapadla celkově tak dobře, že jsem z celého filmu nadšený. K plnému počtu nemám daleko, ale zároveň bych musel být okolo všeho jistější, abych ho mohl s čistým svědomím dát. Nic to ale nemění na tom, že je to dost zvláštní a neprávem naprosto zapadlý film, který by si svoji popularitu podle mě rozhodně zasloužil. Silné 4*(12.12.2025)(méně)(více)

Nepočítám-li poslední záběry, tvářila se tato nebezpečná hra jako podařená parodie, u které ale divák smí přemýšlet pouze o zásádních životních tématech. Problém je, že Ruslan i film samotný sebe berou velmi vážně. Ocenit zaslouží především zařazení filmu do projekčního bloku s výtečným dokumentemJe lehké být mladý?, které předkládá podobné otázky. Juris Podnieks ovšem ve výsledku jen potvrzuje můj názor, že výchova bez lásky nemá smysl. Což se Ruslana netýká, přes veškerou nadsázku, kterou jsem viděla, je tento nedospělý egomaniak jen děcko hnusné a morálně posunuté. Vlastně mi ho bylo po celou dobu líto.(10.12.2014)

Mladej zmetek se stane ochráncem veřejného pořádku a tak se infiltruje mezi podvratné živly, udává a s ničím se nesere. Dokonce zvládne ovládat jednu ženskou nebo vyslýchat vlastního otce. A tak mu moc dále stoupá do hlavy až....ach ten konec. Jinak ten kluk je hezky zahranej hajzlík.(16.12.2010)