Pingpong (2006)

Neuvěřitelně precizně natočené komorní drama o čtyřech skvělých hercích a jednom zpočátku poklidném, ovšem nádherně gradujícím příběhu. Trochu mi snímek i připomněl Hanekeho tvorbu. Konec zde sice nebyl tolik otevřený, ovšem postupné emoce všech hlavních hrdinů byly čím dál silnější a tudíž jen dodám: Inspirace podobnými snímky zde byla, avšak takových originálních děl je ve světě filmů velmi málo.

Celkom zaujimava psychologicka drama, pri ktorej som vobec netusil, co vlastne hlavny hrdina Paul chce a ako tento rodinny prepletenec vlastne dopadne. Jednoduchy nezavisly snimok, ktory u mna staci na jedno pozretie... 17.10.2009 _______Sebastian Urzendowsky - (Paul) +++ Marion Mitterhammer - (Anna) +++ Clemens Berg - (Robert) +++ Falk Rockstroh - (Stefan) +++ Arko - (Schumann / pes) +++ Hudba: Matthias Petsche +++

Pinpongový míček se po ostrém úderu buď odrazí a vrátí energicky zpět, nebo zapadne ve vysokých travách a ztracen se více nevrátí. Teenager Paul byl ostře udeřen. Kampak asi doletí? Pinpong je osobní drama trápeného dorostence, který se jej snaží vstřebat v zaběhnutém koloritu fungující rodiny příbuzných. Nejprve se jedná jen o změnu prostředí a uvyknutí si na odlišný styl života, ale posléze se do hry vmíchají city k strýcově ženě, což zamíchá kartami a vychýlí postavy ze své obvyklé soukromé "oběžné dráhy". Režisér se nikterak nesnaží tlačit na pilu, jeho doménou jsou dlouhé, bezestřižné záběry, které se snaží podchytit letní únavu parných dní a chladivých procházek blízkým lesem, do záběrů často vlítnuvší hmyz nás přesvědčuje o pozemskosti a uzemněnosti vyprávění. Herecké výkony jsou natolik podřízené tomuto přání, že snažná civilnost jejich projevu se až přelévá do mírné stylizovanosti, jakési "hry na život", kde se může stát cokoliv. Navzdory tomu se na konci vyprávění nedaří navázat pocit, že jsme sledovali něco víc, něž jen prchavou etudu v životě poznamenaného chlapce, který si stejně sbalí věci a půjde dál. Žádanou intimitu díla se tak daří navázat spíše v jednotlivých scénách než v samotném celku, z nějž pučí jen onen mírně erotický a zásadní akt vroucnosti, který se prostě stane, než aby byl (před i po) nějak výrazněji komentován (tedy alespoň navenek). Pinpong se snaží postihnout vypořádání se s životními mezičasy, aby se posléze vlny uklidnily a lidé, ať již zatvrzelí či pozměnění, žili zase dál. A proto je jen dobře, že tento příběh končí v místě, kde již není o čem vyprávět... a vydá zvuk jako ten bzučící neřád, který si poletuje, občas se zastaví, ale létat nepřestává.

Podle tohohle filmu by se mohlo vyučovat jak ořezat scénář, aby v něm nezůstalo nic zbytečného. Pak stačí jeden domek s piánem, zahradou, bazénem a pingpongovým stolem, čtyři herci a pes. Dobrý film nemusí být drahý. Z herců si největší poklonu zaslouží Sebastian Urzendowsky, jehož role opravdu není jednoduchá a on předvedl pozoruhodný výkon nejen na teenagera, ale obecně. Na režisérovi je znát, že začínal jako dokumentarista. A k jeho malému komornímu dramatu se tenhle pohled hodí.

Filmu nejvíce chybí více koření - chili paprička která by film dostala do jiných barev a dimenzí. Zatímco postava Anny je přesvědčivá a chladnokrevně přitažlivá, Paulovi nevěřím ani že si dokáže dojít sám na záchod, natož aby nějakým způsobem přitahoval dospělou ženu. Jejich vztah-nevztah je tudíž pro mě nerealistický a těžce přitažený za vlasy, tím pádem film vyznívá do ztracena. K Anně to chtělo úplně jiného Paula (domnívám se, že takovej Mádl by to zvládl mnohem líp :) A co to bylo proboha za zjev ten její synek - ej to byl trotl!