Papírový život (2021)

Film vlastně není vůbec dějově náročný, ale závěr tomu dodá přesně to, co má. Zřejmě nikdo z nás nečekal takový konec a hlavně Cagatay se jako vždycky zhostil role naprosto na výbornou! Jeho proměně v houmlesáka taky tleskám...Emir, Sarp a teď Mehmet..a v každé roli je prostě špička!
Navíc prostředí Istanbulu se nikdy neomrzí. Čtyři hvězdy naprosto zaslouženě. Zase se mi potvrdilo, že turecká kinematografie na tom není vůbec špatně!

Podařené turecké dílo pojednávající o krásách i nástrahách života v nejtemnějších zákoutích chudinského Istanbulu... Hlavní postavou je nemocný mladík jménem Mehmet, který žije velmi prostým životem v bídě a chudobě, přičemž maximum svých zbývajících fyzických a psychických sil vynakládá na to, aby zajistil svým nejbližším přinejmenším onu iluzi důstojného života bez jakýchkoliv starostí. Totéž platí i pro osamoceného chlapce jménem Ali, kterého Mehmet jednoho klidného večera nalezne ve svém sběračském skladu a ujme se jej jakožto svého mladšího bratra... Na první pohled se film tváří jako brother-bond konverzačka o životech dvou lidí, kteří hledali naplnění ve vzájemném nalezení. Nutno říci, že v této rovině příběh funguje velice dobře a věřím tomu, že by byl diváky pozitivně přijat i takto bez obohacujícího závěrečného zvratu. Finální snaha o psychologický přesah se snaží film ozvláštnit - těžko hodnotit, zda úspěšně.  Osobně jsem tento zvrat napříč předvídatelnosti ocenila, zejména kvůli mé předchozí zkušenosti s hereckým talentem hlavního představitele, který tyto polohy ztvárňuje vždy excelentně. Umím si ale představit, že pro běžného diváka může tato příběhová nadstavba působit jako nucená snaha o dramatičnost. V této věci bych obzvláště vyzdvihla postavu Mehmetova nejlepšího přítele, který po celou příběhovou linii vykazuje znatelnou úroveň znepokojení. Tvůrci se skrze jeho postavu snaží pozorným divákům po celou dobu klást indície k odhalení závěrečného zvratu, díky kterému bych argument nucenosti osobně spíše vyvrátila... Film pracuje s relativně netradičním vyobrazením chudoby. Nesnaží se ukazovat špínu, ponurost a temnotu. Naopak - oblast, ve které se děj odehrává, kypí životem, radostí a barvami. Tuto stylistickou volbu oceňuji, jelikož i přes ponurou příběhovou premisu diváka naplňuje jistou mírou přetrvávajícího optimismu.

Istanbul je moja srdcovka, no okrem toho nablýskaného obrazu turistického historického centra má aj svoju temnú stránku, ktorá vyzerá aj takto nejako (miestami ešte horšie). Film je zasadený do relatívne temnej atmosféry, ktorá sa točí okolo miestnych "zberačov odpadu" zhromaždených okolo dobrosrdečného sympaťáka Mehmeta. To bol sám o sebe silný kontrast. Po čase to vyzeralo, že film o Mehmetovi a Alim už dosiahol svoj zenit a nemá čo viac ponúknuť - zostalo to také akosi strnulé, bezvýchodiskové. A tu zrazu prišiel taký nečakaný mysteriózny zlom, ktorý doterajšiu feeling good atmosféru zrazu prevráti do dramatického sledu udalostí s drsným psychologickým rozmerom (toto bola určite tá najlepšia časť celého filmu). A keď človek začínal pozerať film s úsmevom na perách, na konci zostal taký ťaživý trpký pocit na duši. Je to takmer na 4*, ale predsa len tomu niečo chýbalo, alebo bolo navyše (napr. ten temný traumatizmus)? Takže 3*!

Mehmet ma prazdny dum a pomaha kazdemu v sousedstvi, kdo to potrebuje. Zvlaste homeless detem a teens, protoze byl driv jednim z nich. Film vam da davku dramatu s prichuti melodramatu. Herecke vykony jsou dobre, pribeh ma prekvapivy konec. Nakouknete do zivota umeleckeho Istambulu s durazem na detaily. Zda se mi ,ze Mehmet ma priznaky histrionske poruchy osobnosti. Moji pozornost se filmu uderzet podarilo.

Asi v polovici filmu mi začala v krku rásť taká divná hrča. Tá sa stále zväčšovala, až ma takmer zadusila. Ponurá atmosféra, k tomu adekvátna hudba a ušmudlaný Cagatay, musíte to vidieť do konca, aj keby ste nechceli.