Pancho se žení (1946)

Scénáristický debut Rudolfa Hrušínského by se dal díky vyšší míře nadsázky a náznakům parodie, považovat za jakéhosi předchůdce Limonádového Joe. Takových filmů se ke konci války(vznikl na přelomu let 1944 a 1945) jistě mnoho netočilo. Hrušínskému tedy patří respekt už jen pro zasazení příběhu do Mexika; nejspíš v reakci na "šestákové" dobrodružné romány. Nicméně i přes to zatraktivnění jde o příběh skoro divadelní(není divu, když byl František Salzer divadelní režisér). Vynucený sňatek, sada záměn, padouši...klasika se vším všudy, která se minimálně z poloviny odehrávala v ateliérech. Místy jde znát, že je Pancho se žení spíchnutý horkou jehlou a moc se nedivím, že byl kritiky přijat špatně.Snad kdyby kazatelé kultury věděli, že hlavním záměrem Hrušínského a producenta Havla bylo zaměstnat co nejvíce herců, aby unikli totálnímu nasazení.... . V takovém kontextu lze tento film (a některé další) vnímatjako akt vzdoru vůči okupantům a bez velké nadsázky hrdinský čin.Což ale neznamená, že nemá i filmařské kvality...nakonec za čtyři roky promítání, ho v kinech vidělo přes 2 miliony diváků. A ani dnes mi to nepřipadá tak špatné, aby to Hrušínského mělo odradit od dalších pokusů psát scénáře a režírovat. Nicméně stalo se a čas ukázal, že to bylo dobře. Jako herec zanechal velkou stopu.

Podarené dielko, aj za málo peňazí pomerne veľa muziky. Scenáru i realizácii nechýbala dynamika, stále sa čosi dialo, bola tam akcia, humor, ten správny koniec, i love story, ale tu by som tvorcom vytkol výber oboch hlavných postáv. Obaja to hrali toporne, ťažko im bolo čosi veriť, ženská postava snáď ešte o level slabšia.

No ano, když se řekne westernová parodie, každého okamžitě napadne 'Limonádový Joe'. Ale proč, když už něco takového bylo natočeno v roce 1944. Do kin sice vzešel až dva roky poté, ale to na věci nic nemění. Nejzajímavější na celém projektu je fakt, že za celým projektem stojí samotný Rudolf Hrušínský, který snímek napsal, natočil a zahrál si v něm rovnou hlavní roli. Co se týče naší české továrny na sny zvané Barrandov, dodnes ne zrovna obvyklý počin. Žánr na svou dobu nezvyklý a tak není od věci, že kritika celý snímek totálně strhala, což zřejmě způsobilo to, že se Rudolf Hrušínský už k režii nikdy nevrátil. Jeho nadšení a smysl pro fantazii je však na snímku znát. Co se týče atmosféry, tak přeci jen už krapet zahlodal zub času, takže je potřeba se na to dívat okem shovívavým. Zkrátka a dobře, zcela stejně, jako na každý jiný film z oné doby. Příběh a styl humoru je postavený tak dobře, že to i dnes hrají leckteré divadelní soubory. Námětově jde o milostný příběh zasazený do exotického prostředí, který pro Rudolfa nebylo nic neznámého. Tzv. milovníky hrál před tímto počinem a hrál je i poté. Těžko říct co ho k tomu vedlo, ale udělal si z toho legraci povedenou.

Pancho se žení, nic převratného by se nezměnilo, pokud by po válce nebyl film dokončen. Pancho se žení je příjemně osvěžující zábavné filmové dílko. Chce pouze bavit a rozdávat radost. Díky hercům si frašku bezstarostně vychutnávám. Pedro Sanchez ve třech rozdílných podobách se rozjíždí za povinností, za láskou i za penězi. Na hispánském divokém jihu se tasí zbraně s přirozenou lehkostí a operetním zpěvem. Hlavní postavou rozverné burlesky je Pancho Danilla (dobrý Rudolf Hrušínský), lehkomyslně statečný dobrodruh. Užívá si života a nevynechá jedinou kratochvíli. Nakonec všechny kroky vedou jen na jedno místo. Hlavní ženskou postavou je Rosita Rodrigues (příjemná Vlasta Matulová), bohatá nevěsta na útěku. Láska na první pohled, stačí vyjít vstříc k tomu pravému a neodolatelnému. Výraznou postavou je Francisco Fernando Rodrigues (dobrý Jindřich Plachta), ustrašený Rositin otec. Každý pokus o vzdor skutečnému pánovi domácnosti je utnut hned v zárodku a bojácně se uhýbá řezným ranám panovačného pohledu. Ústředním bodem příběhu je Pedro Sanchez (rozkošný Josef Kemr), slaboduchý prosťáček. Pískání na okarínu a bezelstná upřímnost ho zdobí i zraňují. Třetím Pedrem je Manuel Serano Pueblo Santo (zajímavý Robert Vrchota), ambiciózní lupič s nebývalou možností pohádkového lupu. Výraznější postavou je také Pepita Rodrigues (velmi zajímavá Jarmila Májová), panovačná Rositina matka, nesnášející žádného odporu od svého podřízeného manžela. Také náčelník lupičů Roberto Marasquino (zajímavý František Kreuzmann st.), dbající na souhru hlasů a melodie svěřené bandy. A starosta (dobrý Saša Rašilov st.), autorita a záruka absurdních postupů při úpěnlivé snaze o zachování majestátu. Z dalších rolí: přizpůsobivá milenka lupiče Manuela Juanita (šarmantní Ela Šárková), starostlivá Rositina teta Lucie (zajímavá Anna Steimarová), Pedrův natěšený otec Bebino Sanchez (zajímavý Rudolf Hrušínský nejst.), Pedrova skromná matka Anabela (Jarmila Kurandová), bezstarostný podomek svérázného hostince (příjemný Rudolf Deyl ml.), párek snaživých a přihlouplých žalářníků (příjemní Miloš Nedbal a František Kovářík), škodolibý zástupce starosty (František Klika), či mlaďounká Pedrova milá Mariana (Eva Klenová). Není to převratné dílo a na současné podobě se podepsal zub času, přesto lehce pobaví rozverností a hereckým zaujetím.

Za neúspěch filmu si mohl Hrušínský sám, když mu dal tak neatraktivní název a obsah. Pojmenovat takhle sešitový román, tak si ho žádný mladík nekoupí, na dračku by šel tak maximálně na sklonku socialismu, kdy jak známo nastal velký nedostatek jisté toaletní potřeby. Minimálně mě, když jsem v dětství louskal dobrodružnou četbu, vždycky dokázalo stoprocentně otrávit, když se hlavní hrdina zamiloval. To už bylo lepší, pokud v nějaké přestřelce zemřel, než když dal přednost klanění se nějaké něžné (a nudné, ach jo) krasavici před drsným honěním padouchů, spaní v nadýchaných peřinách před válením se na mezi, čichání nějakých těch zženštilých voňavek před chlapskou vůní půl roku nepraných ponožek. No a Hrušínský o honbě za ženskou natočí celý film, no prostě hrůza. A to příběh nezačínal špatně, vystřílet padouchu šestiranným levolvérem do širáku písmeno "P" skládající se z cca 10 dírek, aniž by poškodil na hlavě tímto kouskem textilu přikryté jediný vlásek (pravda, Kreuzmann jich moc neměl, ale to na věci nic nemění!), není zase tak lehké, při tom úkolu by se myslím i takový Limonádový Joe lehce zapotil. Nooo, jenže Pancho pak musí potkat Matulovou, která mimochodem sice nějaké ty hezké rysy vlastnila, ale typově se hodila spíš na takovou madlu z cihelny či matku od pěti dětí, a se vším zajímavým byl šlus, nebo spíš fin.