Padavka (1977)

Není to tak špatné. Magda ještě dítě, a s ní v pozadí nenápadně několik dalších pozdějších hvězd. Není třeba však vidět znovu.

Téma je jasné, ale to zpracování o hodných souškách učitelkách.. A hlavně těch uvědomělých dospělých... Takové příliš laciné...

Výchovný příběh z pera Jaroslava Dietla o vztahu dětí ve škole k nové spolužačce je zpracován příkladně a s respektem. Námět působí nadčasově, neboť ačkoli se doba od 70. let vzniku tohoto televizního filmu změnila, chování dětí ve škole zůstává stejná. I když je to případ od případu. Je také možné, že Jaroslavu Dietlovi při psaní scénáře trochu pomohl dětský psycholog. Dobře jsou zpracovány charakterové rozdíly mezi sourozenci, přičemž není opomenut fakt, že ať jedinec udělá cokoli, vždy je to v některých situacích špatně. Výchovnou naivitou jejich otce s tváří Petra Kostky sice z realistického hlediska oplývá víc než dost, ale na druhou stranu, kdo jiný by měl předvádět výchovné příklady, jako je např. scéna s laboratorními krysami ohledně vztahu k jedinci, a nebo prezentace mouder doma svým dětem. Celkově je škoda, že šikanovaná nová spolužačka nedostala v příběhu více prostoru. Její přítomnost tam takto slouží jen co by figurka k tomu, abychom věděli, kdo je vlastně šikanován a proč. Konec dobrý, všechno dobré, tak by to mělo být i v životě a nejen v pohádkách. Takže ve finále zbývá už jen otázka, zda si děti z tohoto příběhu něco vezmou k srdci.(10.11.2024)

Pokud to scenárista myslel poctivě, tak socialistická idiologie to téměř všechno smázla, přesto tu jsou ale silné momenty... ... Můj syn se chová doma naprosto ukázněně. Zřejmě máte doma autoritu. Musíte jí použít tak aby se choval ukázněně ve škole...Fakt dobré přenesení zodpovědnosti...Jinak instituci školy považuji, zvláště pak za socialismu, za jedno z největších zel... chybí zde- Roman Gilar (Petr)(06.05.2021)

Televizní film měl oslovit děti, ale spíše ty starší se začínající pubertou. Dnes není příjemné poznání, že vymoženost dnešní doby všudypřítomná šikana byla i v "pohodových" vychvalovaných sedmdesátých letech. Kdo to zažil, anebo absolvoval ZVS, ví své. Příběh je hodně naivní, ale ani ne tak v chování dětí jako rodičů. Údiv rodičů, když je třídní učitelka informuje, jak jejich synové šikanují spolužačku, případně mravokárné poučování otce Růženky a Frantina o sociálním chování, které vysvětluje na příkladu krys ve svém laboratoři, to vše je silně přitažené za vlasy. A tak pro nenáročného diváka je alespoň vzít za své pro pobavení odpověď nepřipraveného žáka: "Pyreneje leží... Pyreneje stojí...", případně pamětnické vystoupení Zdeňka Merty s písničkou v doprovodu skupiny "Kardinálové", z jejíhož původního obsazení z roku založení 1968 (Cardinals) nezbyl kámen na kameni.(23.08.2020)