Otec, matka a já... (1990)

Páni, silná věc, která za 21 minut předá tunu emocí. Začínám Igora Chauna vidět, jako velký český nevyužitý potenciál. Z tohodle prostě cítíte nechutnou upřímnost, přirozenost a hlavně nahlédnutí do intimností docela zajímavé a nemocné rodiny.

Spíš než upřímná výpověď to na mě působilo jako příšerná exhibice s výraznými narcistními prvky. Tolik zahleděnosti k vlastní osobě se jen tak nevidí.

Jeden z nejpravidelnějších projektů co jsem kdy viděl točit o své rodině, to chce hodně odvahy.
Možná pod dojmem: jen pravda Tě osvobodí se Chaun později "vrhnul" na duchovní cestu, aby v osvobozování se pokračoval..

Nesmírně silné. Krmě po fajnšmekry. Igor prostě umí, ať je jeho osobnost jakkoli mimo hlavní proudy (eufemicky řečeno), přesto ta síla jeho projevu v uměleckém pojetí je zkrátka dechberoucí. Je tam tíha, láska, temnoty i světýlka na koncích tunýlků, je tam boj i smír, je to tak neuvěřitelně komplexní - a přitom to není "guláš". Je neskutečné, jak se do tak malého formátu dá vecpat tolik síly, a to i přes to, že tempo je veeelmi pomalé. Přitom nenudí ani vteřina. Vývar z vývaru - v krásné umělecké skice života. Díky Igore (a tátovi tedy díky za hudbu, to je opravdu mazec!!).(29.12.2025)

Stylizovaný dokument "Otec, matka a já...", jak už název napovídá, jedná se o osobní zpověď režiséra Igora Chauna. Sám autor Vás vtáhne krásným vyprávěním, podloženým vlastní hudbou svého otce Františka Chauna. Který jak se později dovídáme vede umělecký možná až bohémský život, kdy svém bytě na Letné maluje obrazy a skládá hudbu. Popisuje zde své dětství, život své matky, která díky samotě, a né uplně jednoduchým životním situacím rychle stárne a postupně přichází o rozum. Dokument nese až naturalistickou výpověď o vnímání vlastní rodiny a snaze o absolutní pravdivost, ta se ostatně objevuje i v jeho další tvorbě ale i v osobním životě, filmy proto točí převážně podle vlastních scénářů.(26.01.2019)