Otec (1996)

FilmOtecje extremistickou cestičkou při navazování vztahu, kdy se symbolika stává jsoucnem. Zjednodušující pohled lze charakterizovat pojmem kulturní rozdíly. S tím hloubavějším se nedostáváme do rebelie, nýbrž do stavu mužské hrdosti, kteráž je pokroucena už ve fundamentu, neboť je směsicí dětinskosti, pocitu zodpovědnosti, uražené ješitnosti, ztráty nedotknutelné posvátnosti mateřského lůna, omezeností a dětského fundamentalismu. Neústupnost je tvrdohlavá, používá zákeřnosti a hořké hrozny nenávisti z nejosobnější ztráty dětství, proto je léčena extrémními způsoby a extremistickou podobou jsoucnosti, kdy symbolikou vše vzniká, přetrvává a zaniká. Madžid Madžidi vychází z aspektů perské společnosti, ale lásku radikalizuje v nenávist, oslňuje poetickými záběry horské i pouštní perské krajiny (olejomalby kameramana Mohsena Zolanvara), nechává nahlédnout do reálií venkova. Hrdinou balady vzdoru je Mehrollah (Hassan Sadeghi), chlapec, jenž po smrti otce sám přijímá roli živitele rodiny a rozmáchle uražená gesta jejího znevážení. Vztek dosahuje majestátní míry, ale poslední mez nepřekročí. Druhým vrcholem zvuků balady je venkovský policista (zajímavý Mohammad Kasebi), nový manžel Mehrollahovy matky. Ale také ta lidská dobrota má své hranice tolerance a ješitnou mužskou důstojnost. Další důležitější postavou je Latif (Hossein Abedini), prostoduchý venkovský klučina, ten nejvěrnější Mehrollahův kamarád. Z dalších rolí ještě zaujme mladá Mehrollahova maminečka (Parivaš Nazarieh), jež čelí synovým výčitkám, protože nemá potřebu vykročit ze společenských konvencí, ani k nim nemá žádný stín důvodu. Majidiho filmOtecje vzpourou dětského fundamentalismu, jenž lpí, či lépe řečeno čpí, na ideologických základech perské společnosti tím nejradikálnějším způsobem. Skvělé okamžiky, ale mnoho gest.(07.11.2021)

Vlastní táta je vlastní táta, ale ne každý otčím musí být zloduch a násilník. Íránský puberťák Mehrollah nedal tomu svému nejmenší šanci a rebeloval až do krajnosti. Teprve za minutu dvanáct konečně akceptoval nového člena rodiny a uvěřil v jeho dobré srdce. Opět jednoduchý, lidský a velmi příjemný Majidi. Jeho sympatické charaktery tradičně neustále běhají uličkami, loukami i pustinami za doprovodu excelentně vedené kamery.(03.12.2011)

Studie otcovské odpovědnosti od úplného počátku, ale přitom s oběma rozumu-schopnými stranami, je umožněna situací příchodu otčíma do rodiny.(07.12.2010)