Osamělost prvočísel (2010)

Čím je jazyk vlídnější, tím jsou zuby ostřejší...."Tenhle snímek, jak to cítím, si nedovolím opatřit jakýmsi rozborem typu - ad 1), ad 2) a tak dále, a tak podobně. Nejsem schopna k"Osamělosti prvočísel"napsat analyzující komentář, protože snímek je tak silně emočně založen, s tolika jizvami na těle i psyché, s neslyšitelnými výkřiky, křehkostí, vším tím sebetrestáním, reakcemi na ponížování a ubližování okolím. Taky obsahuje spoustu  neviditelných "šipek", které ukazují k "Já, Já a zase jenom Já", (s absolutní spokojeností a bez jakýchkoliv pochybností o sobě samém, zato zpochybňujících všechny kolem) a na plytkost doby současné, roztahující se do všech světových stran neuvěřitelnou rychlostí. Na druhé straně jsem si k postavám v každé ze tří, resp. čtyř časových rovin (vynikající casting) téměř okamžitě "vybudovala" ochranitelský vztah. Nejde to, prostě ne. Pokud máte kuráž a zájem, podívejte se sami.P.S.: Vynikající od stejného režiséra byla takéHladová srdce (2014)sAdamem Drivera podobně jako zde, výbornouAlbou Rohrwacher,tam ovšem v nadmíru rozporuplné a iritující roli.

Čítala som knihu, tak som si chcela pozrieť aj film ako tam interpretovali príbeh, keďže kniha mala otvorený záver a nie každý vedel, čo sa tam udialo. Ja mám na to názor, pretože som si všimla niektoré vety, z ktorých som usúdila ako to skončilo, nebudem to písať, ale film má podľa mňa odlišný záver. Zatiaľ čo v knihe sa Mattia vrátil, vo filme ostal. Kniha šla postupne lineárne dejom, kdezto vo filme boli jednotlivé dejové linky z minulosti poprehadzovane a prelínali sa s "prítomnosťou". Čitateľ postupne zisťoval, čo sa udialo, kdezto divák si musel pospájať dej z minulosti s dejom v prítomnosti. Začínalo to detstvom ako v knihe, ale vo filme sme sa rýchlejšie dostali k dospelosti oboch postáv. A obidvom sa v minulosti udiala udalosť, ktoré ich život poznačil veľmi výrazne a vo filme to vyzeralo, že sa im to stalo akoby naraz v jeden deň, keď bola hmla. Lenže Alice bola na horách a Mattio bol na oslave narodenín. Na horách snežilo a na oslave pršalo. No bolo to akoby v ten istý deň. Potom sa stretli v škole a vzniklo z toho priateľstvo, na ktoré nemohli zabudnúť celých nasledujúcich cca 20 rokov. Herci boli podľa mňa vybraní dobre, páčili sa mi. Kniha aj film sú podľa mňa super. Herca hlavnej postavy Mattia vybrali naozaj super, po celý čas od puberty po dospelosť vyzeralo, že to je ten istý herec. Violu hrala stále tá istá a Alice 3 herečky.

Tenhle film se mi hodnotí velmi špatně. Osamělost prvočísel byla moje oblíbená kniha v pubertě, možná až skoro bible. S Alicí jsem měla společného více než bych chtěla a v dospělosti se z knihy stala taková kouřová clona něčeho co pořád tiká uvnitř a člověk moc nechce, aby se to dostalo napovrch. Alice i Mattia jsou zvláštní dvojka, protkaní traumatem, zvláštním osudem, co je spojuje, aniž by si to uvědomovali. Není to film pro každého. Film také nedosahuje kvality knihy, což ale u zfilmovaných knižních předloh tak nějak očekávám. Kdybych nebyla tolik ovlivněna knihou a příběhem samotným tak bych asi jako nepozorovaný účastník dala 3*, ale jelikož jsem v tom subjektivně nějak namočena musím dát 4* i když vím, že to na čtyři není. Co jsem naopak ocenila bylo herecké obsazení a možná právě za skvělou Albu Rohrwacher a zvláštního Luca Marinelliho je právě ta jedna hvězda navíc, protože co si budem, zahrát tyhle dva zvláštní jedince určitě nebylo nic lehkého.

Divotvorná dehonestujúca prechádzka psychopatmi Alicou a Mattim, ktorí sú už čudní, od
dectva. Ich vývin napreduje neprispôsobivo k súčinnosti spoločenských princípov. Trauma, ktorú každý z nich nesie v sebe, ich priťahuje a zblíži V tomto pomätenom slede udalostí sa odvíja celý ich príbeh, plný abnormálnych počinov, až do úplného konca, navyše neposkytne nič, čo by v divákovi zanechalo nejaký hlbší citový zážitok pre celkový dojem.

Po veľmi dobrej knižnej predlohe, som mal aj celkom vysoké očakávania. Síce sa niekedy filmu dobre darí vyhýbať skratkovitosti, respektíve robiť efektívne skratky (napr. tým, že dve výraznejšie scény v knihe, vo filme spojíme do jednej), aj tak pôsobí len ako slabý odvar s plochými postavami. Pokojne sa mohla zdvihnúť stopáž o 20-30 minút, a povenovať sa trochu záverečnému aktu, Mattiovmu štúdiu a práci v zahraničí, Alici a jej manželstvu, ukázať trochu svet Mattiovou matematicko-fyzikálnou optikou. Namiesto toho tu máme nechronologické radenie scén, ktoré mi aj do určitej mieri celkom sedí, aspoň si tak pripravuje pôdu na odhalenie toho, čoho sa v knihe dočkáme už na prvých stranách. Alice nie je dobrá fotografka na svadby... minimálne ta filmová nie. 60%