Odysea (2016)

Jacques Cousteau, meno ktoré pozná snáď každý. Film som videla v minulosti a rada som si ho pozrela opäť. Prežil toho dosť, hoci vo filme sa zdalo , že jeho život plynul až príliš hladko. Páčila sa mi časť, v ktorej sa film venoval jeho synovi Philippovi. Ten totiž zásadne ovplyvnil Jacquesovo ďalšie smerovanie, od objavovania podmorského sveta, k jeho ochrane. Krásne zábery pod vodou a na Antarktíde si zaslúžia štvrtú hviezdu. Posolstvo filmu je stále aktuálne a rok 2048 (kedy vyprší medzinárodná dohoda o zachovaní  prírodného bohatstva Antarktídy) už nie je až taký vzdialený.

Dvojhodinová Odysea pôsobí ako narýchlo zostavený zostrih trojsériového televízneho seriálu, ktorý perfektne pri svojej dĺžke fungoval. V podstate k tomuto vyjadreniu je zbytočné čokoľvek pridávať. Každých desať minút mám dojem, že film bude práve o tom, o čom zrovna rozpráva, ale nestane sa tak. Nakoniec sa ale našťastie niekoľko tém dá vysledovať naprieč celým filmom (napr. vzťah otca a syna, more vs. vesmír) a výsledok tak nie je extrémne rozbitý, len neuspokojivý. Odysea nám nedovolí kvôli svojej skratkovitosti prežiť spoločne s hrdinami všetky emócie naplno, pochopiť všetky motivácie a ani to, prečo film stoj čo stoj chce obsiahnuť všetko okolo Cousteauovho života namiesto toho, aby sa zameral napríklad na jedno obdobie, fázu či výpravu. Inak len mierne nadpriemerný Amundsen dokázal niekoľko desaťročí vtesnať do stopáže celovečerného filmu o niečo lepšie.

Citlivě snímané civilní záběry se prolínají s nadpřirozenými scénami „letu“ v mořských hlubinách. Rytmus zlomků těchto dvou světů a světel vrhaných ze stříbrného plátna nebo z monitoru do jinak oslněných tváří v předlouhé expozici rozeznívá symfonii heroismu, kterou již v nich samých cosi rozkládá. Je to „já“, které způsobuje rozčarování všech milujících. Bohorovnost, která za sebou zanechává zrazené. Hluk, který neporozuměl tichu, jakkoliv je zakoušel s takovou vášní a odevzdaností jako málokdo jiný z „tohoto světa“. A přesto není vše ztraceno. Je-li duše pokorná a odpustí-li, může se i zkalený pramen pročistit a lze z něj pít. Biografický film o Jacquesovi Cousteauovi a jeho synu Phillipovi mě nadchl celou to výše popsanou cestou. Charismatický stárnoucí „velitel“ s nákladem slabostí dobývá cosi nesrozumitelné, zatímco vnímavý syn již v ony temné chvíle vidí dál a vychází vstříc vlastním obzorům. Když se však obnoví jejich společná cesta, otevře se ten neznámý svět stvoření i dalším chodcům, plavcům a letcům, tedy všem obyvatelům, kteří se za něj budou prát tak, že se právě toho zatěžujícího „já“ vzdají. Záslužný počinek Edisonline zpřístupnit tento podnětlivý film českým divákům.

Nuda k uzoufání. Možná hezké záběry, hezky natočeno s poklidným tempem, ale téměř nic se neděje takže je to nudné. A na filmy se přece nedíváme proto, aby jsme se nudili ... Životopisný ano, dobrodružný v tom nevidím. Je to více dokument než film a podle toho to také vypadá. Pro zaryté příznivce žánru možná, za mě ne.

Výborne natočený životopisný príbeh Jacquesa Cousteaua. Nezasvätený divák, ktorý pozná Cousteaua len ako moreplavca skúmajúceho hlbiny, sa dozvie množstvo informácií zo súkromného života. Vzťah s manželkou, synmi, finančné problémy. Výborná produkcia a herecké výkony vytvárajú výbornú atmosféru a dodávajú príbehu na dôveryhodnosti.