Odpuštění (2021)

Soudě podle komentářů, reakce na McDonaghův snímek střídají polohy mezi rozpaky a naprostým odmítnutím. Na jednu stranu se jim nelze divit. Jde o provokativní drama, které je sympatické jako záchvat malárie a s jeho postavami se nelze žádným způsobem ztotožnit. Na druhou stranu je to chirurgicky přesný zásah do míst, která Západ z dobrých důvodů nechce odhalit a jejich existenci zapírá sám před sebou. "Srazil jsem kluka u silnice. Jak se tomu u vás doma říká? Srážka se zvěří." Jeden z mnoha dialogů, které poodhalují neuvěřitelnou sebestřednost a cynismus antihrdinů filmu. Ústředním motivem dramatu je arogance samozvaných elit západní civilizace, které dvě století prosperity a koloniální expanze utvrdily v hluboce zakořeněném přesvědčení o své výjimečnosti a neomylnosti. Součástí této samolibosti jsou i postoje a chování "pokrokové" části západního establishmentu. I když si to nepřipouští, i jejich uvažování je pevně svázáno se světem, kde dominuje západní civilizace, která se nemusí starat o svoji konkurenceschopnost, ta je nám dána "shůry". V jejich představách jen vyměníte přehmaty kolonialismu za vývoz idejí LGBT a ženských práv podle mustru západních feministek... Ti na na druhé straně barikády nestojí o náš soucit a naši toleranci, usilují o respekt a lepší život.. Doprovázet Davida při jeho cestě za odpuštěním je vysilující očistec a pohledět spolu s ním do budoucnosti v závěrečné scéně nám přináší chmurné vyhlídky. Celkový dojem: 95%

Neokoloniální chování bohatých v kontrastu s bídným životem Berberů1)  je hlavním motivem a prostředím, do něhož zasazují tvůrci tak trochu detektivní příběh o vině a odpuštění. Marocká poušť a koloniální doby evokující prostředí a chování bílých zbohatlíků tvoří skvělé pozadí pro dramatický příběh._____
2)  Spoiler. Na životě přejetého synka očividně nikomu z bělochů nezáleželo._____ Ochočení místní svědomitě slouží, ale myslí si svoje. Klasické podhoubí budoucí revoluce._____ Lokálové sami příliš autenticky nepůsobili, protože příliš dobře v souladu s autorovými záměry přihrávali duchaplným rozhovorům, které vedli s Davidem._____
3)  Spoiler. Film naznačil, ale dále neřešil patrný úmysl mladíků na začátku přepadnout auto s pistolí v ruce._____
4)  Zaujala mě vnější disciplinovanost Maročanů a formální autorita místní policie._____
5)  Zaujali mě 38letý Angličan Matt Smith (starší gay z dvojice Richard v bílém obleku), 31letý Caleb Landry Jones (výstředně oblečený mladší z gayů Dally) a 34letý Christopher Abbot (Američan Tom Day). Věk protagonistů se vztahuje k roku natáčení 2020._____

Jsem konsternován zdejším hodnocením. Nebo mi prostě sedí scénáře Johna Michaela McDonagha. Ten mě totiž již potřetí uvedl do stavu filmové nirvány, což, podle mě, už nemůže být náhoda. Námět je ryze fantastický. Naráží tu v něm do sebe dva naprosto odlišné světy. Západní konzumní zhýralý svět boháčů, ze kterého mi je taktéž více než blivno a život Berberů, který je naopak obecně nepochopen, jde z něj strach, protože je vlastně neznámý a je těžké si o něm tedy cokoliv pozitivního myslet. No a v této atmosféře se rochní herecké hvězdy, kde Ralph Fiennes se svým aristokratickým otráveným Britem naprosto vládne a protipól mu dělají dvě pro příběh zásadní berberské postavy, které zde excelentně hrají Saïd Taghmaoui a Ismael Kanater. Každá věta, dialog nebo i jednání je pak zásadní pro další minuty filmu. A já si je neuvěřitelně užil. A zdejší hodnocení tu tak stejně jako Big Bear vůbec nechápu. Pro mě velký zážitek. Možná až nečekaný, ale o to větší je.

Zvoliť červenú farbu v titulkoch mohol iba kretén. Už to mi mohlo napovedať, aby som veľa neočakával ani od filmu samotného. Lenže veď prvoligoví herci, tak som prepadol zvedavosti. Pozor spoiler. Film sa odohráva na netradičnom mieste, konkrétne na Saharskej púšti v Maroku, kde dvaja nie velmi šťastní Angličania (pár zahrabaný až po uši v neutíchajúcich hádkach, ona sľapka, on alkoholik) zrazia v noci miestneho mladého zlodeja. Zlodej otrčí kopytá a zápletka začína. Oni totiž boli na ceste na buržoáznu oslavu dvoch gayov ukrývajúcich sa v Afrike. S tým je spojená extravagantná párty a keďže majú aj nemalé majetky, tak podplatia políciu, aby nehodu neriešila. Na scénu prichádza tatík arab a chce čosi ako odplatu podľa miestnych zvykov. Znie to fakt dobre, že? Skutočnosť už tak dramatická nie je. Kým sa zápletka začala vyvíjať, bolo to aj vcelku napínavé a od odchodu Ralpha s otcom som veľa očakával. A práve tam sa film definitívne zrútil. McDonagh nedokázal vôbec budovať napätie a už vôbec nie ho nejakým zaujímavým spôsobom gradovať. Vtedy sa film zlomil natrvalo do nudy, ktorú síce naznačoval aj v prvej trištvrte hodine, ale to ju ešte potláčali moje očakávania. Hlavná dejová linka sa nijako nerozvíjala a tie vedľajšie, ktoré boli slušne načrtnutné vlastne vyzneli v konečnom dôsledku ako úplne prázdne a zbytočné. Patrí medzi ne napríklad Džesikina nevera, pravidelne na sračku zdrogovaná mladá žaba, či gay pár a ich párty. No a všetky dejové linky boli sprevádzané množstvom a množstvom kecov a typickou marockou hudbou. Keby nám film ukazoval aspoň nejakú zaujímavú scenériu alebo miestne zvyky, človek by to mohol pozerať aspoň ako dokument. Ani to. Čerešničkou na hnusnej torte bol predvídateľný záver. Ak nie ste úplný tupec, vedeli ste čo príde. Tak okato prvoplánový koniec som nevidel asi už celé roky. Ak dám dve hviezdy, budem riadne rozšafný. Zle natočený dobrý námet. 👎👎👎.

The Forgiven je vážně podmanivou a působivou podívanou, zabývající se především tématy kulturních a společenských střetů, potažmo rozdílů, a já musím s radostí konstatovat, že i když tento typ filmu není zrovna mým šálkem kávy a není zpracován stylem, který by dokázal přitáhnout davy, respektive mainstreamové publikum, tak pro diváka náročnějšího, vnímavějšího a intelektuálněji obdařenějšího, se může jednat o silný zážitek, plný emocí, působivých dramatických situací a opomenout nemohu ani parádní, velice přesvědčivé a výrazné výkony všech zúčastněných herců, samozřejmě na čele s charismatickým Ralphem Fiennesem a sexy Jessicou Chastain. Každopádně celý tento snímek je zpracován sice ve vážně pozvolnějším tempu, bez nějakých zvratů, či tvůrčích nápadů, na druhou stranu, co The Forgiven ještě dále krom výše zmíněného opravdu zdobí, tak to je výborná atmosféra, pramenící hlavně z prostředí, kde se celé toto drama odehrává, potom i množství silných momentů, navozené i díky vážně parádním, zároveň ale i dost otevřeným dialogům, bavily mě ale i skvěle vykreslené postavy, které tak působili rozhodně nenudícím a zajímavým dojmem, no a co se týče závěrečné pointy, ta byla sice očekávaná, i přesto ale silná a působivá. Jak jsem tedy již zmiňoval, tak upřímně těmto typům filmů úplně neholduji, nicméně konkrétně tento mě oslovil opravdu hodně, v mnoha ohledech mě velmi příjemně překvapil a mé hodnocení proto bude navzdory většiny zaslouženě vysoké.