Odpíchnout se (1999)

Pro mladého Paula touha znovu se vzchopit a překročit právě opouštěný stín temné minulosti... a pro mě ten lahodivý pocit, když se během sledování cítím, že tam s postavami přímo jsem, s menší interakcí s nima trávím zrovna společný čas, vychutnám si v duchu nezávislé atmosféry možnost oněch sdílených okamžiků, vydržím poslouchat i rozsáhlé historky a dialogy „o ničem a zároveň o všem“ a nevadí mi s úpřimností poznat i ty choulostivější či horší stránky vnímaných postav... Film plný jemného humoru, který ale v záchvěvu různých emocí před koncem zvážní, navrch s parádní dvougenerační hereckou souhrou mezi Nedem Beattym a Lievem Schreiberem. Paradoxně lehce slabší místa občas přinesly scény v jiném než konverzačním duchu, příp. s téměř rušivým vlouděním se jiné postavy. Rušivě mě lehce zaskočil i náhlý zvrat v závěru s příhodou akčního dramatického ražení, jakému před tím vůbec nic nenasvědčovalo. Jenže i takový je někdy život, když nám nejednou nachystá i předem netušená setkání a jiné nepředvídatelné příhody.[80%]

Působí to jako filmové ztvárnění divadelní hry. Prakticky pořád jen dva herci, samé dialogy a žádný pohyb. Typicky americká klišé, tvářící se jako životní moudra. Nejvíc mne iritovalo, že jsem ty dva zahradníky za celou dobu neviděla ani chvíli pracovat. S takovou pracovní morálkou by si místo asi dlouho neudrželi. Ale na to, jak nevděčné to byly role, zhostili se jich oba dost dobře.

Nepsal Tom Gilroy Spring Forward podle nějaké učebnice amerického nezávislého filmu? Přesně tak totiž na mne jeho počin působí. Mladý výtečník, který se zatím ve svém životě jen plácal, muž pár let před důchodem, jehož prožité roky obdařily zkušenostmi, moudrostí i nadhledem, nekonečné rozhovory zdánlivě o ničem, ovšem skrývající hlubší myšlenku (v tomto případě bohužel ne až tak hlubokou), jednoduchá "alternativní" hudba, příjemní a výrazní herci – ne úplně neznámí, ale ani megahvězdní, a přívětivé prostředí, prostoupené šuměním větru v korunách stromů. Všechno už to tady bylo nesčetněkrát, bylo to i mnohem lepší, ale i tak se mi tento snímek v rámci letošního Amerického nezávislého léta (2010) na ČT2 jeví jako jeden z těch vydařenějších.

Dva Buddhadásové se vznášejí na obláčku filozofických rozjímání a za pochodu a posedu diskutují o způsobu jakým ve své skromné přirozenosti nakládat se životem, vážit si bližního svého i sama sebe. Snímek je provzdušněn několika pěknými momenty chlapské upřímnosti, myšlenkových flow outů a proměnou postav směřující ke katarzi. To vše pod záštitou dvouhodinového hereckého dialogu mezi Schreiberem a Beattym, se kterými celý film cestujeme jako příruční zavazadlo po parcích, lavičkách, lesících a sledujeme jejich názorové konfrontace. Zatímco prvnímu jmenovanému je vyhrazena převážně úvodní část filmu, v druhé polovině už se příběh věnuje hlavně postavě Murphyho, řešícího otcovské problémy. Dvě hodiny pobytu v tomto žánru, vyžadují trochu trpělivosti a ochoty, přenést se přes fakt, že s každým dalším dialogem "o hovnu" příjdete o pár vlasů na hlavě

Filmy, kde se "nic neděje a jen tam mluví" mám rád a proto mě tento snímek tak bavil. Právě propuštěný Liev Schreiber a "starý pardál" Ned Beatty vedou během práce rozhovory o všem, ale hlavně o životě. A přitom zažívají všelijaké situace (tak např. se hned první den povede Lievovi urazit Neda, protože nevěděl, že jeho syn je gay) a pak se stále omlouvá. A právě ty situace a především ty rozhovory "o všem a zároveň o ničem" mě bavily. Ne na plný počet, ale na čistých 80 %, to je bez debat.