Oddanost (2022)

Z mého pohledu se jedná o průměrnější válečný film, který nabídne vcelku sympatické herecké obsazení a několik zajímavých a dobře natočených akčních scén, nicméně po příběhové stránce je to bohužel trošku nuda. Na tak dlouhou stopáž se zejména v první polovině filmu nic extra záživného neděje, dramatické scény nijak nestrhnou, tempo je spíše pomalejší, uspávací, naštěstí se vše zlepší v druhé půlce, která je akčnější a podstatně svižnější. Letecké i pozemní souboje mě bavily, jsou dobře natočené a mají povedenou atmosféru, závěr je takový lehce diskutabilní, přesto nemůžu říct, že bych si druhou polovinu filmu neužil. Každopádně to nemuselo být tak dlouhé, pak by to byla naprostá paráda. 6/10.

Určitě se nenechte odradit zde směšně nízkým hodnocením 58 % dne 29.5.2026. Chudší příbuzný Top Gun a Pearl Harbor, chtělo by se říct, ale zdání klame. Příběh o prvním barevném piloty v US NAVY během války v Korei založen na skutečnosti. Příběh jsem neznal a od Adama Makose jsem četl jen Zákon cti. Taky skvělý příběh o hrdinství a lidskosti tentokrát z druhé světové války. Ale zpět k Devotion. Řekl bych o něco více drama než akce. Tady by se klidně mohlo přidat. Na druhou stranu se kromě vzdušného souboje, útoku na pozemní cíle nebo nervydrásajícího přistání na letadlové lodi, dočkáme i pozemní bitvy i když ne moc dlouhé. Když se na scéně objeví Mig-15 proti dvěma Corsairům, má to koule. Neříkám, že je to zcela uvěřitelný souboj, ale koule to má. Při natáčení byla použita skutečná letadla nebo jejich povedené repliky a hned je to na filmu znát. Je z toho cítít ta uvěřitelnost. Možná protoBitva o Británii (1969)zůstala dodnes nepokořena na poli leteckých válečných filmů. Výše zmíněné filmy Devotion nepřekonal, ale směle se může zařadit po jejich boku. Příjemné překvapení.

Korejskou válku většina diváků zná tak maximálně z komediálního MASHe, ale ona to tak úplně prdel nebyla. Tenhle film je po dlouhé době prvním (z US produkce), který se tomuto konfliktu věnuje a nutno dodat, že jeho realističnost a celková kvalita není na špatné úrovni. Stejně jako u TGM, i tady jsou k natáčení použita skutečná letadla a CGI není nijak rušivé. Dále celé "rasové" téma je tady podáno mnohem lépe, než v celých slavných Red Tails (ten film fakt nemůžu vystát). Takže kromě poněkud větší stopáže tenhle film srazilo snad jen to, že přišel ve stejný rok jako TGM a úplně tak zapadl.

V rámci americkej a západnej kinematografie celkovo sa do obdobia Kórejskej vojny pozrieme naozaj len výnimočne. Preto som sa na tento film aj tak trochu tešil, ale napokon prišlo poriadne sklamanie. Prvá polovica filmu, teda viac než hodina času, je absolútne ničím nezaujímavá, nudná a únavná na sledovanie. Nie je tu nejaký charakterný vývoj, zaujímavá výcviková pasáž alebo proste niečo, čo dokáže iné filmy podobného zamerania oživiť aj v tej nebojovej časti. Neskôr po príchode na miesto konfliktu sa chvíľu zdá, že by to už mohlo byť lepšie, ale napokon tiež dostaneme len dve krátke akčné scény, a následne sa už film utápa v nepresvedčivých emocionálnych chvíľkach. Herecky to tiež nie je práve presvedčivé, ale film dokáže zaujať aspoň občas peknými zábermi na esteticky veľmi vydarené lietadlá. 40%.

Devotion je neuvěřitelně, ale jako že fakt neuvěřitelně nezáživná a nenápaditá podívaná, pojednávající o prvním válečném černošském pilotovi působícího u amerického námořnictva, což by nebyl problém, kdyby to ovšem nebylo celé zpracováno tak nudně a především neskutečně šablonovitě. Zápletku tak prakticky celých prvních devadesát minut tvoří jen otravné a mdlé tlachání pilotů o životě a vzájemném poměřování si ptáků, a to nejen těch ocelových, sem tam pak prolítne nějaká ta poznámka o utlačování černoušků, na což následně svým ubrečeným ksichtem reaguje krajně nesympatický Jonathan Majors, a to je vše. Žádná akčnější pasáž, nic dramatického, nic emočního, nic zábavného, jen předvídatelné činy a plky, co uspí diváka i po pěti redbullech. V poslední třicetiminutovce pak sice dojde k jistému oživení, kdy se přeci jen vše výše zmíněné dostane ke slovu, a díky čemuž se to kupodivu chvílemi promění i v poměrně funkční podívanou, výsledný dojem to už nicméně zachránit stejně nedokáže, jelikož i zde tomu chybí jakákoliv výraznost a působivost. Ničemu dobrému jinak nepřispějí ani jednotlivé velice tuctové postavy a ani jejich herečtí představitelé, atmosféra se tu pak sice tvůrcům navodit povedla, ale i tak ji nelze považovat za nějak výjimečnou, no a závěrečné tlačení na pilu po emoční stránce je pro změnu zas tak křečovité a nepřesvědčivé, až to snad vyznívá spíš do trapna. Za mě zkrátka tento snímek nenabízí opravdu nic, kvůli čemu bych ho mohl doporučit a vlastně i ty dvě * si dovolím označit snad až za přehnané a nezasloužené.