Občanský průkaz (2010)

Veľmi podarený film o čiastočne nostalgickom, čiastočne vážnom a čiastočne humornom poohliadnutím sa za časmi normalizácie. Aj napriek tomu, že som v tom čase nežil, vďaka tomuto filmu som sa dokázal stotožniť so životmi mladých dospievajúcich chalanov na 100%. Všadeprítomná VB, sledovanie, kontrola strany nad životmi obyčajných ľudí, ale aj svetlé chvíle zábavy, prvých lások, kamarátstva a komických situácií. Je to pekné, aj keď pre mňa ako človeka, ktorý v danej dobe nežil, menej sympatické. Ale stotožniť som sa stotožnil, ako som vravel, aj keď som niektorým momentom nerozumel. Ale to nič, veď taký bol určite aj jeden zo zámerov režiséra. Za mňa 8,5 boda z 10.

Označení komedie bych u tohohle filmu úplně nepoužil. Spíš je to velká hořká depka nad tehdejším stavem společnosti. Hlavní čtveřice nepodává nějaký převratný herecký výkon, ze začátku jsem měl trošku strach, že to bude Béčko. Není divu, nejsou to žádní herci, ale nakonec jsem si na jejich hraní zvykl a vyšel z toho vcelku obstojný snímek. Režie je trošku slabší, netrefuje mě to tolik do srdíčka, jako například Pelíšky.75%

Sonda do bývalého režimu vo forme filmovej lahôdky zahraná prevažne nehercami, čo ale vôbec nevadilo. Vtedajšia svinská doba očami partie chalanov, krorí túžili iba počúvať Stounov, dať si pivo, vyhnúť sa vojne a trochu si zarebelovať. No na všetkých to malo tvrdý dopad. Vela ľudí to atmosférou porovnáva s Pelíškami a majú pravdu, no zďaleka to nie je podané v takej odľahčenej forme.

Tento film o mladých českých máničkách okomentujem citovaním časti dvoch textov starých českých punkových kapiel. F.P.B.: "Ztratil jsem občanku a prúkazku, snad si mě nevšimnou, až pújdu s mou milou na noční procházku. Milá mě nechce, že nejsem občanem, hubičku za razítko z práce.". Visací zámek: "Haló, haló co se stalo, co se mi dnes přihodilo? Nechci věřit svýmu zraku, přišel dopis od vojákú. Už je marná simulace, nemožná je emigrace. Tady už končí legrace, nezbýva než rezignace. Nemáš šanci ani za mák, když ti přijde povolávak!". To mi k českej retro komédii "Občiansky preukaz", ktorú v roku 2010 natočil režisér Ondřej Trojan, celkom sedí. ***

Občanský průkaz je pro mě film, který dokáže zklamat i diváka, který je ochotný odpustit trochu nostalgie a drobné romantizace normalizační doby. Přestože se tvůrci snaží vykreslit autentickou atmosféru osmdesátých let a odhalit svět undergroundu, výsledkem je často prázdný sled epizod, který spíš nudí, než aby vtáhl. Hlavní chlapecký kvartet sice působí bezprostředně, ale nemá v sobě váhu, která by nesla film, a divák se k nim často nedokáže připojit.
 
Herci, přestože se snaží, nejsou vždy přesvědčiví, a Martin Myšička ani Kristýna Liška Boková nedokáží úplně zachránit nevyváženou strukturu filmu. Některé scény působí vyumělkovaně, jinde je zbytečně natahovaný děj a narativní rámec, který se snaží napodobit deníkový styl knihy, funguje spíš jako omluva pro slabší scénáře. Film se snaží být dramatický i komický, ale často sklouzává do nezajímavého a neoriginálního opakování klišé o mladých rebelujících proti systému.
 
Občanský průkaz má sice některé vizuálně zdařilé momenty a dobovou hudbu, ale ani to nedokáže zakrýt pocit, že jde spíš o experiment, který nedotáhl ambice. Ten filmový „retro feeling“ působí více jako přeplácaná nostalgie než jako skutečný pohled na dobu, a místo vzpomínkové cesty diváka často nechává znuděného a zmateného.
 
Celkově pro mě jen slabší tři hvězdy. Film se tváří jako hluboká reflexe a oslava svobody, ale ve skutečnosti je to rozporuplná, průměrná podívaná, která stojí hlavně na atmosféře a ne na skutečném příběhu či charakterních postavách.