Občan Václav Havel jede na dovolenou (2005)

Nic od toho nečekejte. Naprosto amatérsky natočená dovolená bývalého prezidenta Václava Havla. Dobové záběry jsou prokládány vzpomínkami Havlových kamarádů, kteří asi nemají vůbec ponětí jak by mělo takové vzpomínání vypadat. Jejich projevy jsou naprosto nekultivované stejně jako v dalším filmu Novákových Pušky, puky, pivo a psi - podle mě ještě větší katastrofa než tohle.

Podléhám havlovské mánii a sjíždím o exprezidentovi co se dá.
A tohle se dá.
Srovnání s Občanem Havlem je pochopitelné, nicméně nesmyslné. Občan svou jedinečnost (kromě hlavního aktéra) čerpá s desítek a nejspíš stovek hodin materiálu, který padl pod střihačský stůl, aby zbylo jen to nezpochybnitelně ryzí.
Epizoda z Havlova života, kdy se rozhodl trochu testnout kapacitu estébáckého poháru trpělivosti a objet své známé (potom, co měl potíže navštívit nedaleký konzum), je sice coby prezentace všech možných praktik státní bezpečnosti a akcí disentu celkem nosná, ale stovky hodin materiálu pod stůl určitě nepadly a Havel, který v Občanovi prakticky nevyleze ze záběru, se zde střídá i s méně fotogenickými zástupci disentu.
To sice snižuje koukatelnost, ale nikoliv informační hodnotu dokumentu. Ta je značná: dává nahlédnout do rutiny výslechů, sledovaček, buzerace, "ká-óček" a mnohého dalšího. Trumfem, jehož opatření považuji za zázrak, je uvolněná výpověď (u pivka) jednoho z příslušníků, který otevřeně referuje o tom, čím se kdysi tak poctivě živil. Blahoslavení chudí duchem.

Trošku humorne ladený / však už teraz sa dá / dokument o trápeniach disidentov na čele s Havlom v časoch hlbokého socializmu. Čas je najlepší lekár a tak ako chlapi spomínajú na časy vojenskej služby väčšinou s humorom, hoci naživo to bolo peklo, tak aj Havel s nonšalantnosťou jemu vlastnou spomína na sledovanie jeho aj priateľov príslušníkmi ŠTB. Ja na ich mieste by som asi kakal magi v kockách..

Bohužel tento dokument je takovým slabším českým dokumentárním průměrem. Nevím proč zrovna on měl to privilegium vyjít na DVD. Leckteré epizody seriálu Příběhy ze Železné opony působí mnohem profesionálněji. Výhrou tohoto filmu je jeho hlavní adept, Havlovo povídání se poslouchá velice dobře. Jinak ale film působí jako spíchnutý horkou jehlou. Nekonečné povídání s lidmi sedícími na zahradě v křeílkách působí hrozně staticky, inscenované záběry zase působí moc uměle. Zkrátka nic moc. Ale vlastně je tu ještě jedna věc stojící za zmínku, zpovídaný eSTébák. Tak tací lidé nad nám bděli... ha ha.

Dokument pro zapomětlivce a kvalitní materiál pro později narozené. Výborný nápad děj prokládat dobovými reportážemi z tehdejších Televizních Novin v televizi nejen o probíhajících žních při reportáži z "dovolené" pana Havla. A to nebyl jen tak obyčejný roadtrip. Nestvůrnost tehdejšího komunistického režimu ve své nahotě. Předem muselo být vše nahlášeno, auta za zadkem, domovní prohlídky Havlových kamarádů, které navštívil atd. K zblití a hlavně neuvěřitelný nápor na psychiku člověka. Dokáže si v dnešní době někdo představit, jít se psem na procházku a mít fízla pět kroků za zadkem ????? Porušování listovního tajemství, neustálé domovní prohlídky v různých nočních i ranních hodinách, hlášení se Veřejné Bezpečnosti ve stanovených hodinách a no prostě policejní stát. Hnus fialovej. Za vrchol odporné a zhovadilé zrůdnosti považuji scénu, kdy Havlův kamarád, myslím, že to byl kněz, popisuje zážitek, kdy mu ve vězení STBák ukáže fotku rodiny a následně mu sdělí, že dostane trest smrti ,ale ne oběšením, to se prý už nedělá, ale na prkně a do detailu mu smrt vylíčí. A Televizní noviny jsou pořád plné samých pozitivních zpráv. Komentář píši v době, kdy KSČM posiluje a ČSSD s ní nyní otevřeně !!!!!! spolupracuje. Paměť většiny našeho národa je moc krátká. Je mi z toho smutno. Stejně, jako když jsem uviděl v Lánech po volbách mávat komunistického lídra za Klausova prezidentování z balkónu. Za pana Prezidenta Havla tam komunisti nesměli. I proto Václav Havel byl, je a bude mým zatím jediným prezidentem.