O zlatém pokladu (1994)

Pěkná, studiová, pohádka tentokrát z českého židovského prostředí, je o lakotě a chamtivosti která prohraje v souboji s poctivostí a láskou. Někdo hloupý v tom může vidět antisemitský podtón o lakotných Židech, nikoliv…Mordechaj byl také žid a žádný Gój a byl pravý opak svého tchána.Tato pohádka nás učí rozeznávat chamtivé od poctivých, bez ohledu na to ,že jsou židovské víry. To jestli účinkující herci mají opravdu židovské předky jak zde někdo napsal není zásadní, spíše bych ocenil práci maskérů kteří by Žida Süse udělali i z Vikingského Vika. Naši přední účinkující herci: Kostka, Maciuchová i Kuklová jsou jako židi velmi věrně vzhledově stvárnění i zahraní. Ostatně práce maskérů je skvělá i v jiné orientálnî pohádce např. Rozsudky soudce Ók

Pozitivně hodnotím nevšednost pohádky a její zasazení do židovského prostředí, také to, že se na rozdíl od toho, co je pro pohádky typické, děj odehrává velmi nepředvídatelně, nevíte, co bude následovat a vyvíjí se to dobře s vcelku silným a příjemným rozuzlením. Proto zavírám oko nad scénáristickými nedotaženostmi (počítá poctivě každý krejcar a v klíčový moment rozdělí jmění halabala atd.) a chyby a nad jednou z postav, která vykazuje nepochopitelnou bipolaritu, prostě musela jednat, tak jak se to pro vývoj příběhu hodilo a nikoli s ohledem na svou osobní charakteristiku, to ani dobrá herečka H. Maciuchová nespraví, byť v podstatě jen ona a P. Kostka příběhu vévodí.

Já mám židovské pohádky a pověsti strašně rád, protože židovské příběhy jsou něčím zvláštní a docela jiné než všechny ostatní. Podle Eduarda Petišky jsem už viděl Rabín a jeho Golem, natočený o rok později. Tento příběh je zhruba stejně dlouhý a je dobře obsazený. I kulisy nejsou k zahození, tím spíše hudba, které si užijeme docela dost a já jsem za to rád, protože se mi velmi pozdávala. Na druhé straně je příběh trochu slabší a je um ho táhnout po takovouto stopáž. Méně minut by znamenalo svižnější děj. Každopádně je pohádka poučná a to nejen pro děti, ale i pro dospělé, chamtivost štěstí nepřináší, i když život bohužel většinou poukazuje na přesný opak.

Jeden z nejzářivějších pohádkových televizních titulů devadesátých let. Málokterá pohádka se z této doby povedla tak, jako tahle ze židovského prostředí. Kromě duchů, které jsou ztvárněny hrozným způsobem, dokáže film zaujmout ve všem. Ve vyprávění příběhu, postavách, gradaci i hudbě. Kubec i Kostka si své postavy užívají, hlavně Kostkovi se však podařilo sebestředného a vychytralého žida obdařit aspoň špetkou soudnosti a lidskosti. Tato pohádka se nemá za co stydět a i při své délce ani chvíli nenudí. Bravo.

"Člověk může změnit názor Sára, časem." Pohádka, nebo snad legenda, která mohla vzhledem ke svému námětu, vzniknout až po změně režimu a je zajímavé, že byla natočena až o necelých pět let poté. Její příběh vypráví o docela vyčůraném způsobu, jak pomocí slibu zbohatnutí, udělat z jednoho chamtivého misantropa, docela sympatického filantropa a o tom, jaké bylo a je, postavení mladých dívek či žen v židovské společnosti, ale především o tom, že největší bohatství, se skrývá v pomoci druhým.