O statečné princezně Janě (1978)

Československá televizní pohádka s netradičním pojetím, kdy jsou propojeny dva světy, skutečný dětský a pohádkový. Na hradě Křivoklátě probíhá školní prohlídka a žákyně M. Reifová svou fantazií rozvíjí průvodcův příběh o králi (V. Brabec), který si přál syna, ale jeho manželka K. Fialová rodila samé dívky. Po narození šesté dcery, vymyslela M. Reifová způsob, jak zabránil králově nevoli, a sice zatajit před králem její skutečné pohlaví, převléci novorozenou princeznu Janu do mužských šatů a vychovávat ji jako muže. Podle věštby musí princezna Jana vysvobodit tři osoby, najít si muže a teprve poté může vyjít najevo její skutečná totožnost. Pohádka je natočena velmi zajímavým způsobem s příjemnou hudební složkou, přičemž prolínání dvou světů není na překážku. Princezna Jana (M. Reifová vydávající se za prince Jana) dokázala vyléčit rozmazlenou princeznu P. Mourkovou z jejího rozmaru nemluvnosti, dát dohromady manželství ježibaby Francimory v podání vynikající M. Rosůlkové s jejím mužem O. Lackovičem a ještě zachránit ze spárů vodníka chasníka M. Ebena, jehož si poté vybrala za svého životního partnera a dokázala tak, že ženy mohou být stejně statečné jako mužští pohádkoví hrdinové. V dalších rolích se objevil M. Nedbal jako průvodce na hradě a současně v pohádkovém světě jako králův rádce a S. Zázvorková coby učitelka doprovázející dětský kolektiv na prohlídce hradu resp. kouzelná babička. S málo známou pohádkou s originálním námětem legendární režisérky V. Janečkové jsem byl spokojen, herecké výkony byly příjemné a pohodové, přesto se domnívám, že lépe než průměrně hodnotit toto dílo nemohu.

Zajímavý pohádkový počin. Do televize ideální, v kinech by to ale asi nezaujalo.

Tak dvacítka je jasně pro paní Rosůlkovou, z jejíhož „zpěvu“ jsem byl nadšen ještě měsíc poté. Magdička ostříhaná na kluka byla tak na pár facek. V podstatě nejde o jeden příběh, ale více, a modernizace nevadila. Byla podána s humorem. Bavil jsem se.

No ráda bych řekla, že to bylo nápadité a originální, ale nějak mi to spíš připadalo, jako splácanina. A bohužel tomu chyběl vtip, což je pro takovýto styl vyprávění naprosto zásadní. Oceňuji snahu natočit pohádku trochu jinak, ale za sebe musím říct, že to nevyšlo.

Pohádka o tom, jak může být velmi statečný ten, od koho to nejméně čekáte, ale který vás pak nakonec zachrání a vytáhne ze šlamastiky.