O plačtivé princezně (1938)

Rozprávka spracovaním nie nepodobná inej sovietskej rozprávke (vianočnému kultu v našich končinách) - Mrázikovi. Aj s obsadením Milljara - tentoraz v roli pyšného a bojazlivého cára. Rovnaký je humor, komické postavy, rovnako časté filmové triky s opačným nakrútením a bohužiaľ aj s početnými pesničkami. Dobrý humor kompenzuje aj určité naivnosti či kritický pohľad dospeláka. Deti v 38-om museli byť ale ohúrené a veľmi spokojné. Už len sa dostať k nejakej čarovnej šťuke. Bez tých početných pesničiek a zavíjania plačlivej princeznej by som išiel pokojne aj na 4 šťuky, ale takto ma to miestami dosť iritovalo.

Hezká pohádka o chudém mládenci, kterému kouzelná ryba slíbila vyplnit každé přání.

Film s originálním názvem „Na přání štiky“ představuje první režisérský počin Alexandra Rowa a je považován za skutečné mistrovské dílo, které položilo základy jeho slavné série sovětských pohádkových filmů. Tento snímek je nejen významným mezníkem v historii sovětské kinematografie, ale také fascinujícím pohledem do světa ruského folklóru, pečlivě zpracovaného do scénáře, který oslovoval především dětské diváky. Scénář byl založen na několika pohádkových motivech, avšak především na slavné pohádce Alexandra Sergejeviče Puškina „Pohádka o rybáři a rybce“, v Česku známé pod názvem „O zlaté rybce“, což dodává filmu ještě hlubší kulturní a literární rozměr. V českých končinách je z díla Alexandra Rowa nejznámější především „Mrazík“ z roku 1964, který si získal srdce mnoha generací. Zajímavostí však je, že už v „Na přání štiky“ najdeme ikonickou scénu s louskáním ořechů zuby a úderem dlaní do brady, kterou mnozí znají právě z „Mrazíka“. Tímto filmem také začala dlouholetá a plodná spolupráce Rowa s hercem Georgijem Milljarem, který se stal legendou sovětské filmové pohádky. V „Na přání štiky“ si zahrál roli cara, ale českému publiku je známý především jako Baba Jaga, což je postava, kterou stvořil hned ve čtyřech filmových pohádkách, včetně nezapomenutelného „Mrazíka“. Tento film nejenže vypráví poutavý příběh, ale také nese jedinečné kulturní kouzlo plynoucí z hlubokého zakotvení v ruském folklóru, což z něj činí dílo, které stojí za pozornost všech milovníků pohádek i filmového umění.(13.12.2025)

[3,5*]     Veľmi klasicky stvárnená rozprávka, bez nejakých šialeností, typických pre Roua v jeho neskorších rozprávkových filmoch. Je to jeho prvá rozprávka, v ktorej už cítiť jeho rukopis. Veď viaceré nápady v tomto filme (lúskanie orechov, samochodné sane, spätný chod) boli pre veľký úspech znovu použité v jeho najslávnejšej rozprávke,Mrázikovi (1964). Aj celkovým spracovaním je táto rozprávka "Mrázikovi" podobná. Síce sa to rozbieha pozvoľna, ale v druhej polovici to výborne graduje, potešili ma hlavne skvelé hudobné čísla. Jediné, čo ma dosť silne iritovalo, bol neustály rev a prúdy sĺz princeznej. Inak by som išiel s hodnotením vyššie.(13.08.2021)

Kdyby ta princezna nebyla tak uřvaná, dám o bodík víc. Opět se ukázalo, že Rou na počátku své pohádkovské éry točil lepší filmy. Narozdíl od Zakleté princezny tedy Překrásné Vasilily se tady podepsal zub času. U Vasilisy bych snad ani nevěřil, že vznikla o více než dvacet let dřív než Mrazík a řekl bych, že je ze stejné doby, ba lepší.(04.01.2014)