O kumburské Meluzíně (1995)

Přišlo mi, že pohádka na svou stopáž neuvěřitelně jede, stále se něco dělo, a herci se hodně snažili - a přitom nepřehrávali! - takže jejich dialogy jsou často suše anglicky vtipné. Krásná princezna v podání Evy Horké je zde sice jen do počtu, stejně jako dva krátké pokusy o proslov Petra Pelzera, ale velmi vhodně doplňují hlavní příběh, který se točí kolem hradních intrik jedné ze sester a její kluzké "poradkyně", čarodějnice. Velmi dobře zahrané, příběhově se stále něco děje, postavy jednají logicky, má to vtip a nadhled (i když chudák Vladyka zase hraje idiota), dialogy jsou smysluplné a posouvající děj, jsou zde i určité dvouznačnosti třeba v tom, jak čarodějnice slibuje, snaží se, ale ve výsledku to není znát.

Pověstí o meluzíně (Meluzíně) je vícero a za sebe tady, navzdory tomu, že jsem patriot, prohlašuji, že ta francouzská, kde se Meluzína stala meluzínou ač původně byla dračí princeznou provdanou do rodu Lusignanů, se mi líbí neskonale víc. Beru zpět, pověst dobrá, to provedení je to, co tomu dalo na frak. I když plivníka to mělo světovýho, to zas jo.

Studiová pohádka, u kterė se bohužel nevydařily ani kladné ani záporné postavy. Kladné byly přliš mdlé, záporné se příliš pitvořily.

Taková zlá a uřvaná pohádka, která nefunguje....

Slabší kousek z bohaté pohádkové filmografie specialistky na pohádky Věry Jordánové. Obsazení je víceméně nesympatické, hlavně Miroslav Vladyka v roli Plivníka se chová, jak nějakej retardovanej imbecil, nehledě na to, že tak hraje skoro pořád a všude.