Vápenička (1995)

Vapenicka - kouzelna bytost vyrobena z vapna je tak vesela a tak radostna, az to pusobi desive. Princ je otravny herec (nebo neherec?). A Vlach s Kretschmerovou to uz nezachrani, i kdyz se snazi ze vsech sil. Zindulka a Fialova pusobi jak dvojice utecencu z Bohnic. Jedinym svetlym momentem pak zustavaji princezny Nalepkova a Blanarovicova, ktere tam vnaseji alespon trosku humoru.

Hana Igonda Ševčíková byla jednu dobu evidentně oblíbená do pohádek. Je to mírně úsměvná pohádka. Kvalitu jí zvyšují jak Jaroslava Kretschmerová nebo Yvetta Blanarovičová či Oldřich Vlach, tam se lze alespoň trochu něčemu pousmát. Jinak je to však čtyřiapadesát minut, které z průměru příliš nevyjdou, alespoň, že přeci jen na chvíli štáb opustil studia.

Vlach s Kretschmerovou vypadají na docela nadějný královský pár a z úsměvu sněhobílé Igondy jsem úplně hotový. Jinak by to bylo s hvězdičkama slabší. Veškerá krize s nechtěnými princeznami se v této nešťastné adaptaci čehosi očividně odehrává jen proto, aby se divák nenudil po celé ty dny, kdy se princ snaží přijít na jméno své favoritky. Slátanina se nakonec zvrhá v absurdní hru "bloudí celá rodina". Je tu ovšem cenný příspěvek k definici aristokratismu: Jak bezděky vypadne ze špiclujícího slouhy, ta záhadná princezna je "nejurozenější", protože ani nepotřebuje žádné služebnictvo - všechno dělá sama, protože věci samy ji poslouchají na slovo.

Podivná pohádka, krom hádek Vlacha a Krečmerky a občasných scén Nálepkové je to vesměs o ničem. Jak vlastně Vápenička vznikla/narodila se? Proč je Vápenička tak trošku zákeřná a když už je, proč to neníani trošku vtipné? Proč jsou z ní všichni takoví veselí? Proč je král ukňouraný? Proč tintítko Blanarovičová hraje tučnou princeznu - myslím že tlustých hereček s vtipem máme dost a pohádce by to moc pomohlo, škoda...

I když akční bloudění v lese je vtipné za celou pohádku :-)

Autorem hudby je Pavel Hrubeš.

Jak mám rád tvorbu autorky předlohy - Zuzany Renčové -, tak televizní zpracování je bída. Scénář zcela bez nápadu, natahovaná jedna jediná linie, a v podstatě není o čem hrát. Princ je přehnaně patetický v gestech a výrazech, snad jen Vlach s Kretschmerovou si skrytě užívají „manželské“ vzájemné rýpání, a díky nim je v tom alespoň trochu humoru.