Pavouk se smaragdovýma očima (1986)

Překvapují mne příkrá a nízká hodnocení od recenzentů, kteří si tuto pohádku stejně jako já pamatují z dětství, protože na ně tehdy zapůsobila. Není snad právě to důkazem jejích kvalit? Já mohu po více než třiceti letech od posledního shlédnutí říci, že mne paměť neklamala a jde o vynikající pohádku, které nechybí vůbec nic, a která zároveň mezi ostatními studiovkami vyniká svou neobvyklostí. Zajímalo by mne, zda tvůrci čerpali z nějaké literární předlohy, protože ač jsem pohádek nejrůznějšího původu přečetla v životě nepočítaně, na pohádku o pavouku se smaragdovýma očima jsem nenarazila. Je-li to jen výplod scénaristy, pak smekám, protože vytvořit pohádku s takto originálním námětem, obsahujícím přitom základní pohádkové prvky, a to aniž by vznikl překombinovaný nesmysl, je ve skutečnosti větší umění, než se zdá. Vytknout zde vlastně není co, snad jen Klárčin úkol mohl být maličko těžší a trochu déle trvat, stejně jako mohl být o jednu dvě minuty delší happyend, ale to jsou detaily. Úvodní obrázek hradu mi na rozdíl od jiných recenzentů nevadil, působil prostě jako ilustrace z pohádkové knížky. Samotné hradní interiéry, již normálně zařízené, zvyšují dojem ponurosti královského sídla a samoty, jež tíží mladou královnu. Zajímavé kostýmy a královnina lehce orientální koruna (která mi rovněž z dětství utkvěla) připomínající závěsnými řetízky tu Arweninu spolu se zmínkami o ztroskotání korábu a lovu v pobřežních vodách navozují dojem dálek a exotické země. Královnino tiché šílenství zas pro změnu vyvolává dojem antické tragédie a sbor tajemných postav z Galerie portrétů šeptajících ,, Dítě urozené! Dceruško králova!" posiluje tajupnost a strašidelnost pohádky. Tu se tvůrcům povedlo uchovat i díky tomu, že ponechali hrůzný vzhled pavoučího krále vesměs jen na představivosti diváka a šikovně se vyhnuli trapnosti a nechtěné komičnosti způsobené plyšovým exemplářem. Ze zakletého hrdiny tak vidíme pouze oči a kusadla, a i to jen na pár vteřin, z ostatních pavouků spatříme pouze svítící oči. Scénář neobsahuje prázdné věty. Herecké obsazení je dobré: David Vejražka se na roli zakletého krále hodí a působí rozhodně mužněji a královštějším dojmem než většina současných pohádkových hrdinů, Kateřina Urbancová v roli Klárky je mnohem přirozenější než například vychvalovaná Anička Čtvrtníčková, jejíž projev v Andělovi Páně 2 na mne působil vždy poněkud strojeně a nevěrohodně, Květa Fialová je tradičně dobrá. Ovšem nejvíce pohádku táhne výborný výkon Mileny Steinmasslové, které to zároveň nesmírně sluší. Vzájemné vztahy postav jsou logické a jejich chování odpovídá jejich charakteru. Královna je rozvážná a není hloupá, jen si dostatečně neveří, protože jí břemeno vlády smrtí otce spadlo na ramena příliš brzy a nečekaně. Zároveň se nemá o koho opřít, jelikož rádcové jí vlastně radí podobně špatně jako pavoučí královna jejímu otci, zatímco ona bojuje s rozporem mezi písemně danými zákony a pravdou, kterou cítí v srdci. Malá sestra je zvědavá, bezstarostná a nezkušená jako každé dítě. Hned úvodní scéna nám představí vzájemnou lásku obou postav, jejich povahy i minulost a naznačí i láskyplný vztah k pavoučkovi, který možná umožnil Janovu krátkou proměnu v člověka. Přesně jak to má být, pak následuje zápletka, první překážka, prohloubení dramatu, druhá překážka, závěr. Vše za nějakých 33 minut, tedy za čas poloviční než u mnoha jiných studiovek. Pohádka zároveň netrpí žádnými otravnými tanečky, táhlou melancholickou hudbou, sáhodlouhými rádoby filosofickými úvahami a celkovou unylostí, které jsou rysem řady studiových pohádek z 80. a 90. let a které je činí tak těžko stravitelnými, zvláště po nedělním obědě. Snímek odsýpá s plynulostí písku v přesýpacích hodinách a uteče snad až příliš rychle. Vzhledem k nosnosti námětu bych si přitom uměla představit i celovečerní film. O natočení remaku v dnešní době ale nestojím. Umění zkratky a náznaku dnes totiž tvůrcům vesměs chybí. Tato pohádka se neobtěžuje objasňováním jednotlivých záhad podobně jako pohádka O Janovi a jeho podivuhodném příteli, přesto na rozdíl od ní si lze některé věci domyslet, a ani tu nehapruje logika jako v pohádce Třetí princ. Pavoučí královna je očividně mocichtivá (soudě dle nabídky pro Kláru) a Annin otec patrně její ambice prohlédl a odmítl ji dále poslouchat. Podobně je nejspíš odmítl i král Jan spolu s její rukou (obvyklý to důvod zakletí místo smrti). Kdo jsou portréty, těžko říct, sudičky jistě ne, předkyně patrně také ne, byť by se to nabízelo, ale král by jistě neměl za předkyni pavoučí královnu. Můžeme tedy jen hádat. Pohádka si tak ponechává své tajemství a podle mého názoru je to dobře, neboť přehnané vysvětlování by jí ubralo na kouzlu. Ostatně i řada pohádek v jejich zapsané podobě se nějakým vysvětlováním často nezabývá a některé prvky i postavy se vynořují jako deus ex machina. Za mne tedy perfektní a dosti unikátní záležitost vhodná pro milovníky pohádek s lehce mysteriózním nádechem, která je zde nespravedlivě podhodnocena a které nejen z tohoto důvodu udílím plný počet hvězd.

Tajemná pohádka, kterou jsem moc nepochopil, je založena spíše na tajemných faktech které jsou v pohádce dány aniž by měli vlastní příběhovou logiku, Kateřinu Rusínovou jsem jako TV hvězdu dětské tvorby moc nemusel, viz. pohádka “O čarovné kostičce”. Celkově je pohádka s psychopatickou rádkyní Květou Fialovou, hysterická s né příliš povedená, pěkné jsou jen kulisy, hudba a zde sympatický David Vejražka se sametovým hlasem Pavouka se smaragdovýma očima. Pohádka nás učí bránit se manipulaci.

tak jsem konečně pochopila, že dokonalá studiová pohádka se dá udělat na ploše 35 minut. Přitom jí vůbec nic neschází, obsahuje dokonce i několik velice nosných a neotřelých témat, ze kterých by se dalo navařit minut mnoho nebo dokonce i více pohádek. Odteď mi asi všechny jiné pohádky budou připadat jako nafoukaná vata. A přitom jsem neměla dojem, že je něco přeskočeno, odfláknuto, zkráceno, násilně urychleno, až jsem se zpětně divila, co všechno se stihlo udát za těch pár minutek. Tady se píše 37, ale poctivé dvě minuty jsou už jenom titulky:) Nějaké vysvětlování a odhalování každého faktu mi nescházelo, naopak je tady perfektní prostor pro uvažování, přemýšlení a fantazii, což by nemělo chybět žádné dobré pohádce. Herci vynikající, kostýmy a interiéry dokonalé, příběh super. Jsem nadšená.---ehm, teď koukám na ten oficiální text v záhlaví a to je teda desivá hovadina!

Hodně slabá televizní pohádka, na které se dají pochválit tak jedině tmavé vlasy Mileny Steinmasslové. Ona coby bruneta byla fakt čubka. Jinak to ostatní v celé této pohádce je hrůza. Hrad je tu postavený z papíru, zřejmě byl zrovna v ABC. Pavouk je plyšovej a hodně se podobá tomu z RAKETY NA MĚSÍC a podobně laděných amerických béček 50. let. Jeho smaragdové oči vypadají jako kamínky ze štěstíčka z poutě. Ovšem to nejhorší je samotná pavučina a z ní se pokoušející se dostat ta zrzka. To byly fakt otřesné triky! V tu chvíli jsem si říkal, že režisérka s trikaři musela v tu chvíli být na LSD. [454. hodnocení, 28. komentář, 58%]

Krátká stopáž je výrazným pozitivem pohádky - protože podobné náměty jsem viděl roztahané na hodinu, a člověk se u toho pak nudil. Tady má každá scéna svůj smysl, posouvá děj dál, nešla by vystřihnout. Co mi poněkud vadí, že vlastně nevíme, odkud se najednou ten pavouk u mladé královny vzal a jak to, že každou půlnoc mohl být opět na hodinku člověkem. A potom jsem nepochopil, ač se to stále opakuje, že je dítě a mladičká, proč mladá princezna, když věděla, že tatínek zahynul na moři po špatné radě jedné - vidíte, ani to není vysvětlené, co jsou ty báby v obrazech zač - snad sudičky? - tak proč mladá princezna, když ví, že její otec zahynul na moři po špatné radě sudičky z obrazové galerie, si vybere sudičku, která tatínkovi radila? Starší sestra jí to říkala den předtím, a ona si vybere fakt tu, která mohla za smrt jejího otce? A oč té zlé sudičce šlo? Udělat ze světa pavoučí Bohnice, nebo co? Ale jinak to má atmosféru, nezdržuje se to zbytečnostmi, skutečně škoda, že nebylo o trošku více vysvětlené pozadí celé té "temné síly".