Dvě Cecilky (1969)

Tak jsem dnes tu pohádku viděla poprvé na youtube.com a je naprostou kouzelná! Krkonošské nářečí mi vůbec nevadilo, znělo přirozeně a všichni herci byli báječní. Okouzlující, krásná Hana Maciuchová si to Kubíčkem zopakovala v mých oblíbených večerníčkovských Krkonošských pohádkách, na které jsme vždycky koukali celá rodina. Malí, velcí, všichni. :-)

Dvě Cecilky je vlastně jedna z příběhů o Krakonošovi. O Krakonošovi, kterého neznáme. Hrál jej Václav Mareš s plnovousem, který byl na Krakonoše až příliš krátký a mě se osobně vůbec nelíbil. Stejně jako celá pohádka, kterou zachraňovala až moc mladičká Hana Maciuchová (nebýt hlasu, tak ji ani nepoznám) v dvojroli namyšlené, uřvané princezny a prosté, hodné dívky. [212. hodnocení, 15. komentář, 70%]

Československá televizní pohádka podle lidových krkonošských motivů, v níž dojde k záměně zlomyslné a nevychované princezny a pracovité a milé dcery z tkalcovské chalupy. Obě dámy se shodou náhod jmenují Cecílie a onu záměnu má na svědomí Krakonoš v podání V. Mareše, kterému se nelíbilo jejich diametrálně odlišné chování. Pohádkovou dvojroli si zahrála H. Maciuchová a výborně se jí povedlo zdůraznit zejména rozdíly v povahách obou slečen. V milé pohádce se hovoří podivným krkonošským nářečím, což některým hercům příliš nešlo přes ústa, avšak co je s podivem, místním dialektem mluví i pan král L. Pešek. V dalších rolích se objevili nápadníci obou Cecilek, taktéž se stejným jménem Kuba, a to vznešený zámecký jinoch J. Hanzlík a mladý vesnický tkadlec J. Satoranský, jenž se se svojí partnerkou objevil v pozdějších legendárních Krkonošských pohádkách. Otce Cecilky z chalupy ztvárnil J. Moučka. V pohádce se vyskytují pěkné hudební melodie od Z. Lukáše a texty k nim napsal S. Kinzl. Černobílá pohádky V. Jordánové působí velmi příjemně, avšak ukvapený závěr mi mírně pokazil celkový dojem, a tak se domnívám, že tři hvězdy budou pro tuto pohádku maximum.

Téměř neznámá a ve špatné kvalitě dochovaná pohádka, v níž si poprvé Jaroslav Satoranský a Hana Maciuchová vyzkoušeli role v krkonošské pohádce. Tento krátký snímeček zaujme nejen svým klasickým námětem , ale také hereckým obsazením a též hojným výskytem průvodních vokálů charakteristických právě pro kerkonošské nářečí, tedy revír, v němž není radno si zahrávat s jeho pánem, který pyšným dcirám a lidem se zlým serdcem nepříjemně dýše za kerk. :)

Studiová pohádka, krkonošské nářečí českým hercům nešlo z pusy. Uhuhňaný Moučka. Satoranský a Maciuchová byli pak rozhodně lepší ve večerníčcích. Pro dnešní děti těžko sledovatelné i poslouchatelné. Princezna přemalovaná, poplatná době vzniku, ale děsná. Infantilní hraní s panenkou u dospělých ženských také směšné. Krakonošova výměna měla poukázat na chování, úctu, pracovitost. No, nevím. Podle mne mělo takové dílo raději zůstat v archivu. * nechávám za to výchovné plácnutí , navzdory Džamile si myslím, že v některé situaci nezaškodí. U některých dětí obzvlášť…