Čertova nevěsta (1975)

„Žabža, to se jen tak nezapomene...“Nejen na Žabžu v podání Oldřicha Víznera nelze zapomenout. Skvělá je třeba Nina Popelíková coby Hromaska. Ta její„osoba od rány s hubou nevymáchanou,“nemá chybu. A čert Pepíčka Dvořáka je taky rozkošnej. Že byl Josef Dvořák ve své době specialistou na vodníky, to si moc dobře pamatuji, ale tady ukazuje, že i čerti mu šli skvěle. Kouzlo téhle veselé pohádky pak ještě umocňuje krásně hravá hudba Vadima Petrova (s chytlavou písničkou, kterou zpívá mladinká Taťjana Medvecká). Možná je tohle "jen" studiová pohádka, ale „i kdybych se měl na noze vrtět...", musím sáhnout k plnému počtu hvězdiček.

Typická studiová pohádka na nedělní odpoledne, kterých se tu v 70. a 80. letech točily desítky. Tahle je ovšem o hodně delší než je zvykem, a to je podle mě velkým kamenem úrazu vzhledem k tak prostému ději. Pohádka se táhne, až je nudná. Jediné, co se mi líbilo, bylo to čertovské sídlo v lese. To bylo moc pěkné, takové strašidelné. Tady se kulisáci fakt vyřádili. [598. hodnocení, 32. komentář, 67%]

Klasická československá pohádka o ženitbychtivému čertovi Hejhulákovi, u níž jsem se velice dobře bavil. V roli neobyčejně vtipného čerta Hejhuláka naplno rozvinul svůj komediální talent J. Dvořák, jeho neuvěřitelné pohybové kreace jsem neváhal ocenit nejvyšším hodnocením. Mezi nejvíce zábavné scény řadím setkání skupiny čertů v lese s potulným muzikantem Žabžou (tradičně romanticky zahleděný O. Vízner) a zejména Hejhulákovi námluvy v domku madam Hromasové a následný zásnubní tanec s tchyní (výborná N. Popelíková). Samozřejmě nesmím zapomenout na onu čertovu nevěstu, mladou nezkušenou pannu Verunku, jíž hrála půvabná T. Medvecká. Dle mého názoru se jedná o jednoduchou, oddechovou a velmi zábavnou pohádku s geniálním J. Dvořákem.

Na můj vkus moc ukřičená (Nina Popelíková) a tak nějak podivně křečovitá (Oldřich Vízner) pohádka. Navíc příšerně dlouhá. A jak píše uživatel Kri-kri, na Jiřího Sováka, který čerta Hejhuláka ztvárnil v rozhlasové verzi tohoto příběhu, Josef Dvořák opravdu nemá (ačkoliv přiznávám, že jen díky němu jsem Čertovu nevěstu zvládl dokoukat).

Tak nevím, ale mně televizní zpracování této pohádky zrovna moc nesedlo. Netvrdím, že by byla vyloženě špatná, ale já mám mnohem radši rozhlasovou verzi (vyšla roku 1988 na MC kazetách pod názvemMarjánka). Dějová linie je u obou verzí stejná, i když nějaké rozdíly by se našly. Přísná teta se v rozhlasové verzi nejmenuje Hromaska, nýbrž Moutelíková, mládenec, který se o děvče uchází není Žabža, ale Vincek a namísto malíře je řezbář. Ale jinak se obě verze shodují, zejména v druhé půlce, kdy se dostane ke slovu čert Hejhulák. I tak mi ale ta rozhlasová verze přijde mnohem poetičtější. Ale je možné, že jsem ovlivněn nostalgií, neboť televizní verzi jsem poznal mnohem později než rozhlasovou. Navíc v rozhlasové verzi ztvárnil Hejhuláka Sovák a myslím, že mnohem lépe, než Dvořák ve filmu.