O buchtách a milování (1986)

Na tomto skvostu mě celkem fascinovalo , jak se člověk vysílený a utrmácený po celodenním zápřahu potřebuje najíst buchet ,ale nepotřebuje ani kapku vody. Spoluobčané z Hanácka měli kdysi zřejmě velice odolný organismus a neznali pojem žízeň. A jestli jim tato vlastnost přetrvala do dnešních dob , tak je jim možno jen tiše závidět.

Tahle pohádka mě překvapila. Jednak potěší hanácká mluva a fakt pěkné kulisy. A co jiného je poučnější, než vyhnat oba z pece a naučit je, že si na koláče musí vydělat. To by děti mohly pochopit. A taky to, že láska prochází žaludkem. Vždyť Kordulka vše od Janka dostane za buchty. A buchet se tu napeče a sní jako v žádné jiné pohádce. Možná si někdo všiml, že když Miroslav Donutil kopne motyčkou poprvé do země a odhrne hlínu, jsou pod ní vidět prkna.

Donutil sice v roli hloupého Janka nebyl tak dobrý jako Jirka Kornů coby Honza, ale i tak se dala tato krátká pohádka přežít bez úhony a divák se u ní i zasměje. ON líný jak prase, ONA otravná jak veš, ale když byli vyhnáni od rodných pecí, nakonec je svedla cesta dohromady a oba získali potřebné zkušenosti do života. Pusa a dobré buchty dělají zázraky…Znám sice lepší televizní pohádky, ale tahle nebyla vyloženě špatná. Navíc tak hantýrka se jim povedla a Marcela Peňázová byla zamlada celkem „kočka“…

Nevyhledávám studiové pohádky, takže bych tento kus neshlédl nebýt připojené hanácké legendy. Je to příjemná moralitka se slušně hrajícím Donutilem, víc se o tom asi říct nedá. Takže přidám něco na margo té Hané.
Jazyk: Celkem autenticky používá jižní středomoravské nářečí Miroslav Donutil. Jenže hanáčtina (centrální středomoravské nářečí) to není. To by byly v názvu bochte (čti bôchtê).
Hudba: Asi jihočeská?
Kostýmy: Snad barva mužských kalhot a holínky vzdáleně připomínají oděv na všední den. Jenže, v tomtéž jsou herci oblečení i na svatbě. V tomhle by se na Hané vdávala žebračka za pasáčka. Zdobnost hanáckého kroje je vyhlášená.
Ekonomika: Moc to nesedí, i když pokud jde o příběh chudých domkářů, pak mohla vyhovovat ta jedna místnost. A pokud bychom byli na hraně Horácka, pak by snad dávaly smysl ty milíře.
Tož tak.

Ani půl slova proti nářečí zde použitému, kdyby od půlky protagonistů neznělo tak křečovitě. Na Hané mají evidentně velkou fixaci na buchty, jak mám buchty ráda, hlavně ty s makovó nádivkó, tak tady už jsem z neustálého pohledu na pekáče buchet měla téměř fyzickou potřebu vidět třeba pečenou jitrnici, ač vepřové, na rozdíl od buchet, nežeru. Čeho je moc, toho je příliš, i kdyby to buchty byly. Jak jsou na tom na Hané s milováním nám neukázali, ale hádám, že kdyby to pojali stejně, jako to vzali s těmi buchtami, chtěla bych vidět záznam z pohřbu.