Nikdy výjimečně někdy vždycky (2020)

Sila. Depka. Uzkost. Pomale tempo mi nevadilo, jen dokreslovalo tihu cele situace. 5* za to, ze jsem nemohla odtrhnout oci a hmatatelne citila tu naloz, ktera 16lete holce fakt neprislusi. SPOILER: Za me je vysoce pravdepodobne, ze otcem ditete je otec Autumn, ktery ji od 14 zneuziva. Mozna tu nekomu chybi jasna formulace, mne naopak. Cenim i fakt, ze az do sceny s dotaznikem to neni jasne, a i pak neni zcela potvrzeno. Presto je tu vice naznaku. Obe holky jsou naprosto uveritelne a ac i mne uzavrenost Autumn chvilemi vadila, po vyjasneni okolnosti otehotneni mi jiz dava smysl. O to vic vnimam tu hloubku deprese a uzkosti, jakou nejspis pocituje. Hodne boli to vedomi a pohled na to, jak jsou v podstate male holky okolnostmi prinuceny neprirozene rychle dospet, i fakt, ze na silene situaci Autumn doma se tim vyletem nic nemeni… 💔

Vážně rád bych pochválil skript, ale pravda je, že tento film skript nemá. Charaktery, jejich vývoj, zápletka; to vše je pouhá iluze. V hodině a půl filmu se o našich protagonistkách nedozvíme víc než jejich jména. A dostaneme jen pár jemných úsměvů v substrátu tisíce umrlých tváří. Svým způsobem "Never, Rarely, Sometimes, Always" připomíná Tarkowského. Čím méně vám toho film předá, tím více si vážíte těch pár slov, které v něm zůstávají. Proto pro mě nejsilnější scéna nebyla ta, podle které film nabyl své jméno, nýbrž ta, ve které spolu dvě kamarádky na konci filmu sdílí pár slov nad houskou. Pár jednoduchý slov je víc než všechna díla Shakespeara dohromady. Snímek je tak vítězstvím stylu nad obsahem. Na to, jak své publikum herecky a spisovatelsky šetří, režisérsky je to jízda na horské dráze. Close-up, close-up a extreme close-up. Dnešní cinema je tím přesaturované, ale tento snímek si bez toho nedokážu představit. Kdo ví, zda by ono minimalistické herectví mělo na mě takový dopad bez ostré granulárnosti záběrů a realistické kinematografie. No a nakonec téma- křehká a velmi osobní věc, která nakonec rozbije, či zachrání jakýkoliv arthouse film. Jsem sice muž, ale mám pocit, že právě proto pro mě byl celý snímek o to bolestivější. Samozřejmě na tomto tématu není nic nového, ale vizuální média má větší potenciál pro empatii než klasický text. Aspoň na mě to zapůsobilo obvzlášť silně. Chvílemi jsem se chtěl vymrštit ze sedačky a narvat všem těm mužům aka. fašistickým sr*čům do chřtánu fakáče. Obvzlášť tomu slizkému mladíkovi nakonci. "F*uck you, Theodore Pellerin." Až se mnou tedy příště holka sdílí, že se necítí v metru bezpečně, nebudu už jenom rozumět, ale budu taky chápat. Díky, Elizo Hittman. 5/5 "Jeden film schovaný v celé větě"

Se nemůže nikomu normálnímu líbit. Kamera, scény bída, nekvalitní, téma jo, Ok, viděl jsem x krát podobné na vyšší úrovni s lepšími kvalitními herci.  Tomu nelze dát víc jak 50%. Hodnocení většiny je překvapující, většinou jdu s většinou, zde ne ani náhodou. Tak depresivní, nudné. Nezajímavá herečka... Spíše jak studentský film. C film. 46%. Film max. pro mladé teen holky v jejím věku, může se líbit...

Ten rozhovor na klinice, kdy pochopíte název filmu, je neskutečně silný. Ta část by byla na plný počet, protože ve vší nahotě ukazuje to, s čím se musí holky v této situaci, a taky dávno před ní, potýkat.  Celé to ale zejména kazí absence jakékoliv chemie, nebo spíše hlubší pochopení vztahu mezi nimi. Nemáte z toho ten pocit, že víte, proč jí tak pomáhá, a to i přesto, že se někdy fakt k ní nechová pěkně. Zároveň jsou ty výkony obou hlavních velmi přesvědčivé, a tak nějak pěkně civilní.

Ústředním tématem kupodivu není potrat, nýbrž spíš rape culture. Film poukazuje na to, že některým pro-life lidem vůbec nejde o záchranu nenarozených dětí, uvažují stylem „tak neměla ta děvka roztahovat nohy“. Berou rodičovství jako trest za to, že si holka dovolila souložit. Bohužel negativních mužských postav je ve filmu tolik, až to nepůsobí věrohodně a ve filmu mě to rozčilovalo. Na filmu mi dále vadí, že vyznívá stylem: je v pořádku jít na potrat ve 2. trimestru, nezletilá a bez souhlasu rodičů. Někdo tu zmiňoval Hippokratovu přísahu. Hippokratova přísaha se neskládá!!! Už by mohli lidi přestat papouškovat ten nesmysl. Kdyby to tak bylo, lékaři by nemohli provádět nejen interrupci a eutanázii, ale ani jakékoliv operace a lékaři by museli být jen muži. Líbí se mi ve filmu scéna, kde se pracovnice kliniky se snaží Autumn pomoct a zjistit, jestli ji do potratu někdo netlačí. Všechny pracovnice jsou nestranné a snaží se jí dát všechny potřebné informace. Ve filmu však chybí napětí, film prostě nějak plyne, překvapivá scéna ve filmu není ani jedna. Dobrá je scéna dotazníku, který dal filmu název, ale bohužel to nebylo dál rozvedeno. Tohle bohužel nevyšlo. Jak už tu někdo zmínil, čekala jsem nějaké drama... ale všechny zápletky jsou hned vyřešeny a tím pádem film vyznívá nudně.